Svatebni parba

Svatby se deli na tu vasi, kde mate tolik starosti a povinnosti, ze si to pomalu neuzijete, a na ty ostatni, kde se da bezuzdne a bezstarostne parit. Taky se deli na ty povedeny a nepovedeny. Svatba tety Pavliny a uja Davida byla idealni - velmi povedena a nikoli nase.

S priserkama jsme si dali rande ve patek odpoledne v Brne. Vecer jsem predparili s Davidem v bazenu, a poctive s nim cvicili basnicku na dalsi den do kostela. V sobotu jsme hupli do kolony a troubili a troubili pres pul Olomouce (k velke radosti priserek, ktere poctive kontrolovaly, ze troubim, hned jak zavladla pulvterina ticha). Evita, Liza, Viky a Leonka hrde druzickovaly. David s basnickou uspel natolik, ze si ho Pavlina opravdu vzala.

Skrze vsechny stvatebni povinnosti a tradice jsme se dopracovali az k solu pro novomanzele, coz Liza komentovala: "To uz muzeme parit?" Igen, darling. Nu a parili jsme vesele se az do pulnoci. Evita vymenila baletni improvizace za zbesile disco poskakovani na evergreeny poslednich 70 let. Liza neznamemu stylu nemohla uplne prijit na kloub, tak predstirala tanec v tatove naruci, ci za krkem. Ovsem, ze solokapr vecera je tanec s nevestou to pochopila bez problemu a hned i zrealizovala. Dvakat.

Urban holidays

Posledni dva mesice bydlime ve Vidni. Slavka vymenila jednu metropoli na Dunaji za druhou a do Budapesti jezdi jen do prace. Deti jsou na prazdninach a vesele si uzivaji po celem Slovenskocesku.

Pred deviti lety jsme se dva mesice flakali po Mexiku, vyznavajice zasadu, ze kdyz pruvodce Lonely Planet rika jdete do leva, pujdeme radsi do prava. Celkem to fungovalo, neb jsme se vyhnuli bohatym gringos a obcas objevili neco, co obvykle zustava turistum skryto. Jindy to nevyslo a skoncili jsem na krasne opustene plazi, kde byli jen hadi a ani kapka pitne vody.

Letos jsme se k one dovolenkove zasade vratili. Kdyz vsichni vyrazili z velkomest na slane ci sladke pobrezi, my jsme vyrazili do velkomesta. A tentokrat to vyslo. Mestske prazdniny ve Vidni stoji za to, at je vedro k zalknuti nebo leje jak z konve. Vzhledem k tomu, ze nase prazdniny jsou nejen mestske, ale i pracovni, pres den se venujeme vyzkumu (Slavka uz taky zkouma - momentalne statisky vysledku jakesi lecby, ktera se skryva pod nezapamatovatelnou zkratkou). Pozdni odpoledne padnou na plaze na dunajskym ostrove (vedlejsi ramena Dunaje jsou cisty natolik, ze se v nich da plavat). Vecery a noci pak patri objevovani zazraku asijske kuchyne na Naschmarktu ci okoli (Slavka momentalne propadla sushi ve vsech podobach).

Viden je nesmirne civilizovane velkomesto. To se projevuje mimo jine i tim, ze se da vsude dostat v pohode na kole. Nikoli cyklokrosem pres staveniste, vytluky a barikady psiho trusu jako u sousedu na Balkane, ale po cyklostezce. Jeste nas ta dokonalost nezacala nudit.

O vikendu se k nam pridaly i priserky. Puvodne jsme chteli okukovat pandy v Schonbrunnu, ale detem za patama dorazilo i tropicke pocasi. Cely vikend jsme stravili na Donauinsel, kde se vyskytuji dalsi vydobytky c.k. civilizace jako wasser spielplatz ci (non-wasser) spielplatz. Tam jsme vesele blbli az dokud Liza nezacala usinat na bruslich (to je hodne dlouho).

Foto: Slavcina kancelar na dvorku videnskeho domova; Evita na vodnim hristi