Pred deviti lety jsme se dva mesice flakali po Mexiku, vyznavajice zasadu, ze kdyz pruvodce Lonely Planet rika jdete do leva, pujdeme radsi do prava. Celkem to fungovalo, neb jsme se vyhnuli bohatym gringos a obcas objevili neco, co obvykle zustava turistum skryto. Jindy to nevyslo a skoncili jsem na krasne opustene plazi, kde byli jen hadi a ani kapka pitne vody.
Letos jsme se k one dovolenkove zasade vratili. Kdyz vsichni vyrazili z velkomest na slane ci sladke pobrezi, my jsme vyrazili do velkomesta. A tentokrat to vyslo. Mestske prazdniny ve Vidni stoji za to, at je vedro k zalknuti nebo leje jak z konve. Vzhledem k tomu, ze nase prazdniny jsou nejen mestske, ale i pracovni, pres den se venujeme vyzkumu (Slavka uz taky zkouma - momentalne statisky vysledku jakesi lecby, ktera se skryva pod nezapamatovatelnou zkratkou). Pozdni odpoledne padnou na plaze na dunajskym ostrove (vedlejsi ramena Dunaje jsou cisty natolik, ze se v nich da plavat). Vecery a noci pak patri objevovani zazraku asijske kuchyne na Naschmarktu ci okoli (Slavka momentalne propadla sushi ve vsech podobach).
Viden je nesmirne civilizovane velkomesto. To se projevuje mimo jine i tim, ze se da vsude dostat v pohode na kole. Nikoli cyklokrosem pres staveniste, vytluky a barikady psiho trusu jako u sousedu na Balkane, ale po cyklostezce. Jeste nas ta dokonalost nezacala nudit.
O vikendu se k nam pridaly i priserky. Puvodne jsme chteli okukovat pandy v Schonbrunnu, ale detem za patama dorazilo i tropicke pocasi. Cely vikend jsme stravili na Donauinsel, kde se vyskytuji dalsi vydobytky c.k. civilizace jako wasser spielplatz ci (non-wasser) spielplatz. Tam jsme vesele blbli az dokud Liza nezacala usinat na bruslich (to je hodne dlouho).
Foto: Slavcina kancelar na dvorku videnskeho domova; Evita na vodnim hristi
Žádné komentáře:
Okomentovat