Sceny z rodinneho zivota (dialog)

EVITA: (pohorsene krici) "Krystof is a bad boy!" [Krystof je zly chlapec]
OTEC: "Proc je Krystof zly?"
EVITA: (opet vzkrikne) "Krystof is a bad boy!"
OTEC: "Krystof bije Evitu?"
EVITA: "Krystof je zly hapcek [chlapcek]! Bije Evitu v skolke!"
OTEC: "Co dela Krystof, ked bije Evitu?"
EVITA: "Dzuuu" (ukazuje jak ji obema rukama zducha)
OTEC: "A ako robi Evita, ked ju Krystof bije?"
EVITA: "Dzin, dzin" (naznacuje pravy hak obouruc pod bradu) "Krystof is a bad boy!"
MATKA: "Is Evita having a bibi, when Krystof beats her?"[Boli te, kdyz te krystof bije?]
EVITA: "No. Krystof is a bad boy!"
OBECENSTVO: Nenenenenenenenenene (kecne na zadek)
OTEC: "A co robi Anita, ked Krystof bije Evitu?"
EVITA: "Anita hladka Krystofa. Anita vravi nepac [neplac]."


Osoby a obsazeni
EVITA Evita
OTEC ja
MATKA Slavka
OBECENSTVO Liza
ANITA Anita (teta za skolky)

Postskript
Dnes se Slavka zeptala Anity, jestli se Krystof s Evitou biji. Anita nechapala otazku. Ukazalo se, ze Krystof chodi dvakrat tydne do skupiny mensich deti. S Evitou se maji radi a odpoledne se spolu pravidelne hraji... Holt, detska fantazie.
Postskript II
Vzdy ked chce Evita zacat mlatit Lizu alebo nahanat Felixa stylizuje sa do role niektoreho zo svojich menej vyrovnanych spolujaslickarov a okrem "mama chod prec" krici "ja som Samu...Atilla...". V sobotu teda bola pri demolovani knihy "Kristofom", z ktoreho sa vyklula jej prva mala romanca. Aspon vieme, co by s nim chcela robit.

Krasy budskeho podzimu

Krome tyranskych viru a bacilu nam prinesl podzim i par radosti. Tou nejvetsi jsou prochazky na hradnim kopci. Objevili jsme tam uzemi nikoho, ktere znaji jen bezdomovci, pejskari a my. Dole pod hradem se vali zastupy buda- i pestanu, nahore na hrade radi tsunami turistu. Na ub oci kopce hned pod hradbami je klid s krasnym vyhledem na Dunaj, parlament a Pest vubec. Balzam na rodicovske i detske nervy uprostred kvapici civilizace. 

Parime...

Uz par dnu v noci tezce parime, podocni indikatory unavy tmavnou, produktivita klesa ... rano nikdy nevim vedle koho a v ktere posteli se probudim.
Priserky prave surfuji na vlne podzimnich chripek a podobnych chorob, ktere poctive nosi ze skolky a ze hriste. Od pulnoci do rana se kazdou hodinu alespon jedna vzbudi a pozaduje rodicovsky servis. Obvykle zacne rvat, takze vzbudi i tu druhou, ktera by ani nic nepotrebovala. Nam nezbyva nez se vyhrabat z postele, vyresit problem, uspat jednu, uspat druhou, zalezt do postele a uspat sebe. Cas potrebny na tuto proceduru se limitne blizi 60 minutam, takze v okamziku kdy usnete, ozve se rev znovu. Tak po tretim opakovani se uchylujeme k ruznym improvizacim. Tu odstehujeme Lizu i s posteli do kuchyne, tu zalezeme k Evite pod perinu, tu ji vezmeme do postele k nam, tu Slavka koji jednu a uspava druhou tak, ze je rano najdu neuveritelne zamotane pod jednou perinou. Kazdopadne vysledkem je, ze se mi uz par dni nepostestilo probudit se ve vlastni posteli vedle vlastni zeny.

Chucky

Od posledni navstevy kamaradu z Prahy ma Liza novou prezdivku - Chucky. Inspiraci byla panenka s velkyma modryma ocima, hlavni to hrdiny trapne brutalniho hororu z 80tych let. Kdysi jsem jeden z filmu ze serie o Chuckym videl a pamatuju si ze to byla priserna ptakovina. Diky teto asociaci mi nova prezdivka moc nesla pres pant; nakonec se to, ale ujalo.
Lize obcas pekne zajiskri ocicka a jako malej dablik se do neceho vrhne. To je okamzik, kdy je podoba s Chuckym vice nez nahodna. Akorat furt cekam na tu spravnou fotku, ktera Chuckyho vystihne. Toto je asi nejbliz. Co na to EvOn?

Perpetum mobile

Vyrazili jsme na vecerni prochazku podel Dunaje. Nejdriv zacala rvat Liza, pak si i Evita zacal neco vydupavat. Na prerazeni. Uz to vypadalo, ze z prijemneho prochazeni nic nebude... Zkusili jsme uplatnit jeden z rodicovskych triku, zduchnout kocar s Lizou a zacit se strelene rehtat. Liza kdyz zjisti, ze jede bez tlaceni, tak ji to zaujme, a kdyz zjisti, ze prislusny rodic ze chechta na cele kolo, tak se zacne smat taky. Fungovalo to. Do hry se pridala i Evita, kdyz zacala Lizu "zachranovat" honice ujizdejici kocar. Po nekolika opachovanich Evita usoudila, ze rodice jsou nezodpovedni a prevzala rizeni kocaru do vlastnich rukou. Priserky se na sebe krenili a az do tmy jsme jim nechybeli. Zabavili se sami - rodicovske perpetum mobile. 

Nelezeme, chodime!

Tak takovehle pohledy z psi perspektivy budou za chvili minulosti. Liza chodi, respektive ve stredu jsme zaznamenali jeji prvni krok. Od te doby si zlepsila osobni rekord v chuzi po dvou bez drzeni na cele 4 kroky (pocitano od okamziku, kdy sebere odvahu a pusti se, do okamziku, kdy vice ci mene elegantne pristane na pozadi).
Liza potvrdila prastarou tezi, ze zakladem lidskeho pokroku je lenost. Prvni krok udelala mezi kreslem a posteli, ktere deli vzdalenost presne jednoho pidikroku. Bylo na ni videt, ze se ji nechce spoustet se na vsechny ctyri a zase se hned stavet. Radeji sebrala odvahu, riskovala pad do plinek, a ... vyslo to.
Prvni krok v 10 mesicich bude asi dost s predstihem oproti prumerum z pediatrickych tabulek. Za zrychlenym vyvojem neni, ani tak paranoidni snaha rodicu vytahovat se v ramci rodicovske obdoby "rybarske latiny" (kdy jinak soudny, lec hrdy otec na hristi prohlasuje, ze to uslinatne nic, co se mu schovava za nohavici plyne pise sanskrtem), ale spise Evitina drezura. S oblibou Lizu zdvihne, drzi ji za ruce a za pokriku "raz, dva" ci "one, two, three, four" ji vlaci po pokoji. Ani se ji nedivim, ze se snazi drzet tempo. 

Domaci Babylon

Chce-li sa Anlglican prihovorit neznamemu, zacne o počasí. Chce-li se neznamy prihovorit nam, zepta sa akym language, ze to ta mala dama [Evita, pozn. red.] rozprava. A rodice spusti stokrat omletou historii, kterou uz umime vykladat na “autopilota” bez premysleni v nekolika jazycich. Toz ma sa to tak:
1. Zdenal [rodinny nazov otca, pozn. red.] je Cech;
2. Slavka je Slovenka;
3. doma sa rozpravame ceskoslovensky* (pro neznalce dodavame, ze mezi obema jazyky je rozdiel asi ako medzi spanelstinou a portugalstinou – ne, ze by to pomohlo, ale kosmopoliti chapave pokyvaji hlavou, neb to zni pochopitelneji, nez slovanska exotika);
4. Evita chodi do normalni madarske skolky, kde plynne konverzuje (ci v pripade jejich csoportu spise sefuje) v madarstine;
5. vsichni nasi kamaradi rozpravaju po anglicky a Evita pri tom taky leccos pochyti. Navic jsme se rozhodli, ze Slavka bude mluvit na priserky jenom anglicky. At se to nauci jeste, kdyz jim to samo skace do hlavy, a ve skole se pachti s necim zajimavejsim z babylonskeho portfolia.

Suma sumarum, Evita zvlada svuj detsky dialog bez problem v ceskoslovenstine a madarstine. Anglictinu dotahne na podobnou uroven tak do vanoc. Lidi ma presne zaskatulkovane podla toho, ako kto rozprava. Na tatu spusti ceskoslovensky, na mamu anglicky (paklize se nejedna o beznu temu, vypomoze si ceskoslovenstinou) a na Anitu (jeji velka kamaradka – teta vychovatelka zo skolky) mluvi jen madarsky. Ked sa jej spitate ako povie Anita pes, odpovi, ze kutya. “A ako povie mama pes?” “Dog.” “A tata rekne dog ako?” “Pes,” a nechapavo sa na me pozrie preco sa tak blbo pitam. Liza jeste nehovori. Zatial sa od segry naucila iba variacie na nenenenenene a mamamama.


* Nase damy prakticky naplnuji masarykovsky ideal naroda Ceskoslovenskeho, neb ako jediny tvorovia na planete, budu plynne hovorit ceskoslovensky, resp. slovenskocesky, pripadne take cesko-slovensky.

PS: Za pravopis slovenskych a madarskych slov nerucim; ovladam to nanejvys v mluvene forme (zvlaste v madarstine jsem nepokrocil za první tucet slov a tesim se az mi Evita zacne prekladat). České hrubky po upozorneniu rad opravim. 

Knihomolove a jabka

"Jablko nepada daleko od stromu," jak priserky rostou tak to slychavame cim dal tim casteji. Vetsinou to zavani nejakym prusvihem, ktery damy nekde provedou (viz ilustracni foto). Nasledne nam nekdo predhazuje, ze my dva jsme stejny, resp. ze alsepon jeden z nas je taky takovy. Obcas to ale i potesi.
Evita se uz naucila mit rada knizky (to bohuzel neznamena, ze by je prestala trhat). Kazdy vecer, kdyz jeste vladze, a kazde rano, kdyz uz zase (sic!) vladze, ale skolka je jeste zavrena, si s ni Slavka cte. Vcera vsak E. pokrocila do dalsiho stadia, neb se dvacet minut venovala samostudiu. Prerikala pri tom vsechny rikanky A do Z (tj. do Zlate brany - tu ma nejradsi a umi ji nejlip). Proti vsem predpokladum jsem neco precetl i ja a Slavka mohla v klidu dospavat ranni ctenarskou dvouhodinku. To potesilo snad jeste vic nez prokazane knihomolske sklony.

Blizka setkani Xteho druhu...

... aneb rodic a fazole. Je to k nevire, kolikrat mi muze projit rukama jedna fazole. Pocitejme. Poprve, kdyz ji koupime na trhu, podruhe kdyz mi ji Slavka da k pokrajeni, aby mohla uvarit nejakou oblibenou dzabu nasich priserek. Potreti, ctvrte a pate kdyz se ji snazim vmanevroval Lize do papuly, lovim ji v bryndaku ci podstolem, abych ji nakonec vitezne poslal smerem k zaludku. Konec? Omyl. Detsky zaludek si s fazulkou neporadi, procez ji expeduje dale do plinky. Jelikoz spolehame na bavlnu, je plinku treba ocistit. Prijemna pracicka, pri ktere se opet setkam s fazulkou - neposkvrnenou a v plne krase; staci oplachnout. Jeste to neni konec. Fazulky a dalsi ingredience Lizina produktu maji tendenci se spojit a spolecne ucpat umyvadlo. Pri nasledne cistce, se vidime tusim ze uz poosme. Pokud se neucpe i zachod ci kanalizace v celym baraku, tak je to snad konec detsky fekalni historky.