Slapeme, nebrzdime

Jezisek donesl priserkam novy kola a deda Honza je pred tydnem dorucil do Budapesti. Nejen, ze maji cvrka, ale Liza ma i korytko pre babiku a Evita zase prehazovacku (obavam, se ze podle priserkovskych meritek ma vetsi vychytavku Liza, byt panska cast ctenarske obce se shodne na tom, ze E. ma seriozni stroj). Drobnou nevyhodou novych kol je, ze je treba se na nich naucit jezdit. Hlavni problem je s brzdenim. Evita dosahne na zem jen jednou spickou, takze zastaveni vyzaduje celkem slozitou ekvilibristiku. Liza naopak brzdi temer vyhradne nohama, nez vzdy slapne dozadu, a kdyz se nic nedeje zasmykuje podrazkama. Mackani brz na riditkach ji zatim jde spis jen teoreticky.
Nicmene, tento vikend uz z nich byli natolik pokrocile krasojezdkyne, ze jsme ... famfary pampadadam ... poprve vyjeli cela familie na kolech. Nejak se to vymklo z rukou, neb jsme najezdili asi 20 kilometru na trase Donati - velky smikalky na Lodenicnim ostrove - molo tamtez - zpatky pres Margitin ostrov, zpivajici fontanu a troje zmrzliny - domu. Na poprve docela dost. Zvlaste pro nervy rodicu, kteri se nemohli shodnout, zda to priserkam jde natolik, aby s sebou nebuchli, tam kde nemuzou.

Vystava, ktera nebyla

From vystva

Evropsky fondy tahnou umelce jak vosy cukr. I na CEU nekdo doslal grant na ztvarneni vystavy o cizincich zijicich v Budapesti a priserky s mamou dostaly sanci na 15 minut slavy. Avsak fotograf se nakonec nedohodl z kuratorkou a z vystavy nic nebude. Za bruselske drobne jsme dostali alespon peknou fotku.

Predjarni model

 

Kdy se Liza oblikala s tatou a kdy s mamou?

Prislo leto a s letem ...

Ze zimy jsme poskocili rovnou do leta. Jaro letos nebylo. Mozna i bylo, ale ve meste jaksi nebylo k povsimnuti, takze minulej vikend jsme meli pocit, ze vsechno rozkvetlo pres noc.
Priserkam i sisi taky pres noc rozkvetl abstak po konich do neudrzitelnych rozmeru. Uz nevim, kam ze jsem to chteli v sobotu jet, ale jak vyrkla zaklinadlo "kone", tak to neprestaly skandovat dokud jsme kone neobjevili. Nakonec se kazda na jednoho lichokopytnika vyskrabala, a zmizely na dve hodiny v puste.
Evita s mamou pak dalsi dva dny skuhraly, jak z te jizdy byly rozlamany. Liza byla v pohode (jako ostatne vzdy dokud ji nekdo nenastve). Asi to bude tim, ze se loni neucila jezdit na koni...

Dolomiti foto od Vojty

Dolomiti konec sezony

Tak jsme pro letosek dolyzovali, a to velmi povedene na slunicku v Dolomitech. Priserky, mama, tata, deda, strejda i teta svisteli na sjezdovkach od rana do vecera. Pak jsme padli do postele - s prestavkou u vecere, pantomimy ci scrabble - a od rana znovu. Cely tyden.
Lonsky rekord 23 dnu na lyzich se nam za sezonu vyrovnat nepodarilo - jezdili jsem jen 18 dnu. (asi to bude mit neco spolecnyho s tim, ze rodicove zacali po sesti letech chodit do prace, kde se pritomnost od rana do vecera pocita). Nicmene, zaby se naucily jezdit na velkych lyzich, elegantneji nez pluhem a od otevreni do zavreni vleku. Pristi rok uz snad budou jezdit sami, takze rodicove budou moci vymenit sjezdovky za skiaply a pororovat ratolesti jak se mihaj dolekopcom, zatimco mi funime horekopcom.

PS: Mame doma dva sety tigru - lyzi pro prtata - nemate nekdo zajem?
PPS: Fotky budou, az je Vojda da na Facebook.

Lyzovani ve Wagrainu

Priserky se uz uplne pomamily, neb je bavi lyzovat od 8.30 do 16.30 s jednou pauzou na curani. Svaciny a obedy spokojene zvladaji na vleku (ktery je zaujal predevsim tim, ze mel vyhrivanej sedak).
Dalsi novinkou, je model 2+1. Damy uz jezdej sami a sami se zvednou, kdyz potrebujou, takze s nima nemusi jezdit oba rodicove. Z toho plyne, ze se mama odpoledne vyradila na prkne, zatimco tata si dopoledne spokojene krajel oblouky.
Evita si taky vyzkousela jaky to je, kdyz je obdivovana 'velka holka' a vesele organizovala bugrodelani peti spratelenych trpasliku. Asi ji to zmahalo, neb se vecer ani nedozadovala parby s rodicovejma...

Pohyblivej farsang

PS: Porucha neni na vasem prijimaci.

Bilej farsang

Nechat si poradit? Pche! Ackoli hlas blogu vyznel jednoznacne pro masky pavouka a motyla (10:2), priserky nehodlaly omezovat sve barbinoidni sklony. Sly jako vily/vlocky/princezny. Ne ze by jim to nesluselo, ale na pavouka to nema.
Ac roztomile bile, prece jen radne zaparily. Evita s Danym pozvbuzovali pri strelenych aktivitach tak mohutne, ze slabsi otcove podelhli atmosfere a zacali skutecne soutezit. Liza parila se mnou v kis csoportu (kis = maly, csoport = skupina, kis+csoport=trpaslici), avsak odmitala mi prelozit soutezni instrukce. Nikdy jsme pak nevyhrali, neb jsem vzdycky potreboval nazorny navod k soutezi od vitezneho predjezdce. (Mama letos dala prednost pacosum a poprve v historii vynechala farsang, cimz sklamala radu rodicu, kteri se na ni po predchozich zkusenostech tesili).

Tatovo mozna sklamani pred farsangem

Rok se s rokem sesel a za dverma je dalsi farsang (tak jako loni, predloni a predpredloni ... to uz tady jsme fakt tak priserne dlouho ? ... ). V tydnu neni cas se ani nadechnout, natoz vymyslet masky a kostymy, takze nas mama hecla at dame neco dohromady. Priserky jsou v ponekud barbinoidnim veku, takze na otazku za co chcou jit z nich padaji samy vily a princezny, tj. nic na co by reagovala tatova tvoriva fantazie.
Nicmene prohlidka nasich hadrarenskych archivu nabidla par alternativ. Pillango alias Maslolet ci take motyl je osvedcenou maskou, ktera nic neskazi. Me ovsem prisla nejzajimavejsi pavouci princezna ala ninja. Priserky se pri jejim predvadeni vyradili, ale presto trvaji na tom, ze na farsang jdou fadne v bilym. Mozna byla chyba jen v tom, ze jsme masku nazvali Pavouk nikoli Pavouci princezna. Snad Lizu jeste prekecam.

Nach Arbeit

 

Sisi vyrazi v nedeli do prace ... ja uz bych taky mel zacit delat za co me platej.

Doma (Liza za objektivem)

Z vysky 100 cm vypada nas byt jinak nez ze 180 cm... Liza se minuly vikend zmocnila fotaku. Jelikoz je plne automaticky, tak mackala a mackala az z toho bylo cely giga fotek. Obcas si sice zapomela prst pred objektivem, ci jej nacpala do ucha sobe nebo Blackimu, nicmene nektery uhly pohledu a kompozice jsou nevsedni. Toz jste se prave zucastnili prvni Lizine foto vernisaze.

Vyhaneni breberek

Od doby co nam zamrzla oblibena Luppa, chodime o vikendu plavat na Kerepesi, kde ma CEU koleje. Oblibena procedura vyhaneni breberek sestava z pobihani mezi saunou a bazenem. Vecer korunujeme mohutnou traktaci u Nadyho.

Foto o foto, jako film o filmu

Zabavit priserky o vikendu, je pohoda pokud se da jit ven, aby se vyradili. Dneska nas ale drzi doma breberky utocici na Lizu. O takovych vikendech se zacina (jak jinak nez) budickem, kdyz se Liza nastehuje s knihou k rodicovejm do postele. Kdyz nas donuti procitnout do te miry, ze jsme schopni cist, tak se prida i Evita. Az nas to prestane bavit, jsou se oblict a nasnidat. Pak nasleduje pasmo pokusu o spolecne hrani. Obvykle si damy vydrzi hrat tak 20 az 40 minut, po kterych vse konci konfliktem, jehoz reseni se dozaduji u nas. Po nekolika pokusech nezbyva, nez vymyslet neco ... neco prefikaneho jako treba karkulku nebo dnesni pokus zatancovat kytku pro tetu.
U toho se vsichni dokonale vycerpame. Tak, ze Liza ani neudrzi ruce nahore ... alespon tak 15 minut nez se vrhne do dalsi bitky.

Boldog nepnap

Teta Verca ma dneska svatek, tak jsme s priserkama vymysleli jak ji poslat kytku. Obrazek uz je ohranej, tak jsme se vrhli na choreografii. Prilozeno foto je vysledkem. Kdyby vam to nebylo jasny, tak to jsou jako dve kytky pro Vercu ve vaze.

Jak to vznikalo, se muzete podivat tady.

PS: V titulku prijeme vsecko nejlepsi k svatku.

Strom neni daleko od jablek II

Ze se maminka pridala k baleteni priserek je stara zprava. Novinkou je verejna produkce. Zatimco priserky na jevisti poskakuji co chvili (kuk sem ci sem ci sem), mamina prvni otevrena hodina probehla az tento tyden. Vsimnete si, ze pocatecni nadseni do labutinkovske bile, nahradila cerna elegance. 

Rodinny had

Todle patri sem.

Liza a divnej pes

Cekajice az Evita dotancuje, jsme si s Lizou prohlizeli fotky, ktery susim v mluvicim aparatu uz od leta. Furt jsme se nemohli dohodnout, jak ze se jmenuje ten divnej [kuta] (tj. pes) s hrbem. Do debaty nam vpadla navrativsi se Evita s tim, ze je to prece cambloud ...
Obcas to vypada, ze doma skoncime jak na babylonsky vezi.

Brusleni na Dunaji

Do Uher dorazil mraz (teda on uz zase odesel, ale my nejsme na blogovani v realnem case vybaveni). Predposledni dva vikendy byla takova zima, ze nektery ramena Dunaje racily zamrznout. Led byl krasne hladkej a bruslit se dalo nerusene snad desitky kilometru. Tak jsme s priserkama vyrazili na turne.
PS: Liza nekde objevila starou plechovku, kterou pak asi hodinu vydrzela soupat pred sebou. Na zcvoknuti jedna proto, ze se sontala strasne pomalu a druhak proto, ze to vydavalo protivny pazvuky. Ale zkuste presvedcit Lizu.

Spy foto: Sisi

Predminuly tyden jsem byl ochuzen o dva zuby moudrosti, ktere se mi pri nejlepsi vuli nechtely vejit do tlamy. Zakrok to byl ponekud komplikovany; soude podle toho, ze pan doktor v Brne nadaval jak spacek. Nicmene uspel, vse po sobe zasil a ani to tak moc nebolelo.
Po tydnu bylo treba vytahnout stehy, ale to uz se mi do Brna nechtelo. Vyrazil jsem tedy na dobrodruznou vypravu do nemocnice v Budine. Zubarum zrovna prestavovali patro, tak sisi stehnala kolegu mikrochirururga (to je ten pan co v prubehu 20 hodinovych operaci prisiva ruce a podobne drobnosti). Ten sice takovy stehy od skoly nevidel, nicmene je obratne vytahl na chodbe, cimz cela expedice uspesne skoncila.
Druhym uspechem, je ovsem ulovena fotka pani doktorky (ktera se zatvrzele odmita nechat vyfotit). Mimochodem, ten elegantni bryndacek ma asi dve kila, neb je vycpan olovem. Na sale se doplnuje nemene rozkosnou vestou ze stejneho materialu, ale tu si sisi stihla sundat.

Update: Mame jeste i novejsi foto.

From doc