A zase prasatka, tentokrate bile

Nedelne koniarky

Farsang

Kvuli breberkam byla i letosni uroda farsangu mensi nez loni ci predloni. Nejvetsim problemem bylo to, ze Evita nemohla jit na svuj farsang do skolky. Malou naplasti bylo to, ze v prestrojeni za kone stihla alespon Lizin farsang v jeslickach. Na ten byla uz moc velka a ostentativne se tvarila, ze tam nepatri. Liza byla za snehovou vlocku (s kridilkama) a spokojene si to uzivala.

Interview se strasidlem

Zatimco Evita rajtovala, sli jsme s Lizou na prochazku kolem konske farmy. Za plotem jezdil bagr. Na bagry ma Liza slabost, tak jsme to museli jit prozkoumat. Ukazalo se, ze bagr tam hlida plazici se nos te zle princezny ze Tri veteranu (priserky maji ted v malicku kompletni rodinnou filmoteku, neb kdyz koukali, tak jim breberky daly alespon na chvili pokoj). Nos zastavil akorat u nas a uz se dal neplazil. Jen tam sedel a nufal.

Liza si nechala vysvetlit, ze nos se tam plazi az nekde ze Sibire, ze az ho bagr schova pod zem, tak bude frkat plyn co s nim doma topime. Zatim ale nic nefrka, tak jsme se s nim mohli bavit. Nic nerikal. Na neco jsme se ho zeptali a nos to jen trikrat zopakoval. Kdyz jsme na nej zarvali, tak to zopakoval ctyrikrat. Liza neverila, ze nos mluvi. Hledala uja co tam sedi a krici na nas. Nakonec jsme se shodli, sibirskym konci nosu sedi strasidlo a hulaka nam zpatky vsechno, co mu povime.

Tri tydny a tri dalmatince

Tak to snad mame za sebou. Nakonec jsme meli doma dalmatince tri. Pravdepodobnost, ze nekdo dostane nestovice vice jak jednou udavaji moudre knihy z maminy knihovny na 1 ku 100,000. Mama se presto mezi ne zaradila. Ted akorat doufame, ze se neprida k jeste elitnejsi skupine pacientu, kteri je meli i vice nez dvakrat...

Breberky se snad uz definitivne odstehovaly minuly tyden, takze vikend jsme si uzili v tradicnim stylu.

Mame doma dalmatinca...

... a neni to pes. Evita se nam obodkovala, kdyz ve skolce vymenila chrpkovy viry za nestovice (alias kiahne). No neber to takovej kseft.

Lekarske koncilium se shodlo, ze ma kliku. Bodkovana je sice dost, ale ne moc. Svedi ji to sice, ale asi se to da vydrzet, neb se skoro nedrbe. A vubec to ma pry na pomery velmi jemny prubeh. Muze si odskrtnou detskou chorobu, bez toho, aby se musela tri tydny namacet v pudru a behat po strope, kdyz to svrbi k nevydrzeni a neda se to poskrabat (jako ja, kdyz jsem to chytnul as nekdy ve 12 letech). Liza nejspis uz ty breberky taky vyfasovala, tak doufame, ze to bude mit podobne mirny prubeh.

Jelikoz bodkovane dalmatince do skolky neberou, tak jsme doma. S mamou ma Evita tradicni vedeckou vychovu, zatimco s tatou sedi za stolem a oba vesele tupame (tj. pracujeme na pocitaci). Zatimco tata zvladne vypotit za celej den jednu tabulku do disertace, Evita stihne vymalovat alespon pul tucet koniku a princezen. Vyhrane particky pexesa ani nepocitaje.