Parime na kompu

Ruka u ucha a zbesile pokrikovani, bylo jedni z uplne prvnich gest, ktery se Evita naucila. V te dobe jsme byli v Praze a jsem se snazil koordinovat asi 50 lidi, coz znamenalo, ze jsem zil vicemene s telefonem u ucha. V Budapesti telefon potrebuju jen na to, abych vedel kolik je hodin. Namisto toho sedim furt za pocitacem. To je min akcni, proto se priserky neobtezuji to napodobnovat. Avsak to platilo jen do vcerejska.

Dneska jsou uz pocitacovy zavislaci. Akorat si na to nehraji, nebot to skotecne delaji. Objevili jsme pocitacove hry, ktere zvlada i Liza. S oblibou chyta barevne motyly a nadava, ze ji tam litaji i cerne vazky, za ktery se ji strhavaji body (vzdy ji musime potvrdit, ze nahrala alespon tolik co velak segra). Evita zase porazi pocitac v pexesu. Zatim pokrocila tusim do 8 levelu. Kazdopadne, pocitac uz neni jen televize ...

PS: Vyber hudby je ciste nahodny.