K studentskemu zivotu patri i konference a jine letni akademicke radovanky. Letos jsme to seskrtali, takze konferencni sezona mi zacala i skoncila ve Svedsku. Skoro tyden jsme mudrovali na tim, jak muzou ekonomicky nastroje pomoci zastavit klimaticke zmeny, avsak jedine co si z nasich vysledku zapamatovali novinari je, ze Kofi hraje na buben.
Jezisek si s nama dal rande v Tatrach. Coz byl zcela urcite nejvetsi darek pro rodice, neb mohly potrapit atrofujici telesne schranky na sjezdovce. Mama dokonce zjistila, ze na prkne uz umi jezdit tak dobre, ze ji ti malem nebavi. Presedlala na carving, ktery lze ovsem v Tatrach provozovat jen prvni hodinu, nez dorazi ospalci (Sisi me kazdy den vyhnala z postele v 7 rano, abychom v 8.28 sedeli na prvni sedacce na Solisko).
Ovsem nejnarocnejsi styl je jezdeni s Lizou. Detsky svahy a slepry ji nebavi, takze jezdi "na velkej" kopc (tj. kopec neb nepravidelnosti v cestine nam jeste uplne nerikaji pane). Sjet Interski pluhem pozadu ctyrikrat za sebou je chutovka. S Evitou se pak jezdi jako za odmenu. Nejen, ze sjede vsechno sama, ale jezdi i pomalu a bezpecne (narozdil od Lizuchy asi uz neco slysela o pudu sebezachovy).
Kdyz se kolem poledne na kopec dostrachali i parici z velkomest, tak bylo treba stat fronty nejen nahoru, ale i dolu. Nic pro priserky. Nastesti mama pribalila i brusle (tata se furt divil, jakto, ze se ctyri lidi nemohou vejit do sedmimistneho auta), takze po poledni jsem vyrazeli na zamrzle pleso. Od prvniho pokusu pred rokem obe damy pokrocily. Evita regulerne brusli a kolobezi a Liza se necha povozit, aniz by byla stale na zemi.
Vrcholem sportovnich radovanek byl bazen, sauna a para v Patrii. Chroch, chroch ...
