A jsme v dire. Totiz casove dire. V case jsem se propadli tak o sedm let zpatky, do studentskeho zivota, kdy je jedinou starosti koupit obcas neco k jidlu. Rano vstanem az vstanem. Odvelime se do univerzitniho kanclu (jezdime ponekud smesne neb Slavka musi na kolobezce a ja na kole). S prestavkou na obed u jednoho ze spratelenych Arabu bouchame az do pulnoci (kdy nas securitaci vypoklonkuji z campusu, neb chteji jit taky na kute).
Nasim strojem casu je dedo Julo, ktery si odvezl dve priserky a dve tuny plechu (deti a auto jsou asi jedine dva atributy, ktere nas oddeluji od studentskeho zivota za normalnich okolnosti). Slavka uz zase chrousta tlusty knihy a odpociva tim, ze se uci nemecky (taky bych chtel umet tak odpocivat). Ja se priblizuji ke kompletni disertaci nevidanou rychlosti dvou odstavcu za tyden. Priserky si dovolenou s dedou, babkou a dadkou uzivaji ....
Žádné komentáře:
Okomentovat