Takhle to vypada kazde rano. S Evitou odkracim na pul devatou do skolky a Liza prevezme zezlo stredobodu domacnosti. Obvykle si vydrzi tak pul hodiny hrat kolem nas a my si muzeme v klidu cist a psat. Pak si vzpomene, ze rodice jsou to predevsim od toho, aby se starali, hrali, krmili, prebalovali. Pririti se k nam do pokoje a babetkovskym mrucenim nam vysvetli co by si tak prala. Obvykle papat. To se opakuje dvakrat az trikrat, nez se odebere kolem jedenacte do postylky. Vetsinu clanku z Economistu (na snimku) cte Slavka tak na trikrat a ja na stejne tolikrat pisu i tuto zpravu. 
Žádné komentáře:
Okomentovat