PF 2009

Rodinny kalendar na rok 2009 (PDF).

Vanoce v Tatrach 2008

Vanocni besidky 2008

Mikulas

Letos priserky zvladly jen 3 Mikulase. Nejak se na podarilo vyhnout komercnimu besneni v Pesti, takze zpivaly mikulasskym partam jen ve skolce, na CEU a na balete. V sobotu jsme skocili na Vitkovu mikulasskou svickovou k Ziznivymu pavoukovi, kde jsme od leta za stamgasty.
Priserky byly asi hodny, neb nedostaly ani uhli ani brambory. Nebo to bylo proto, ze politicka korektnost vede k podstatne redukci poctu certu v mikulaskych tymech?

Spy video

Tanecky se tady berou vazne. Rodice jsou vykazani z mistnosti, kde se trenuje jednak aby nerusili sve ratolesti a jednak proto, aby byli v cervnu skutecne prekvapeni, co se deti naucili. Nicmene, obcas nakouknout lze a kdyz uz jsem koukal, tak jsem to i natocil na telefon. Tech par poskakujicich pixelu vpredu je Evita :)

Halekotanecky

Na zapomenute SD karte jsem objevil par fotek z cervna, kdy priserky radily na jevisti v rytmu cardase. Vyznamne to bylo predevsim proto, ze Liza dodrzela scenar. Obvykle se ridi vyhradne podle vlastniho...

PS: Nase Stuttgartske album bylo taky updatovano.

Plodny den

Kdyz ma tatinek plodny den, tak na nejakym harddisku bude vecer o par kilobytu textu vice nez rano. Kdyz ma maminka plodny den, tak ji ceka:

• Hytericka pacientka, ktera nejde zpacifikovat;
• hromadna havarie s autobusem plnym lidi s rozbitym nosem (maminka je poprve v televizi)
• tri zraneni pozarnici v jedne sanitce (na maminku nezbylo sedadlo, tak cestovala na kline)
• jedna nepodarena sebevrazda (leky);
• jedna podarena (nechcete vedet jak);
• rvacka uprostred dalnice, ktera skoncila jen zlomenym nosem ridice sanitky (maminka je podruhe v televizi); plus
• jeden infarkt na rozloucenou, nez skonci sichta.

Potom maminka nasedne na kolo a jede na balet. Ve dverich se vsichni pozdravime (Evitina hodina konci tesne pred tim nez mamincina zacina) a my vyrazime domu na veceri a do postele. Maminka dorazi akorat, aby priserkam precetla pohadku. Nasledne tatinkovi popovida vsechny historky z nataceni a upadne do mdlob, neb dalsi plodny den zacina zase v 6 rano.

Kdyz ma maminka plodny den, ma tatinek plodny den neb v blogu je o par bytu drbu vic .

Babylon II

Otec (odmitajici otevrit oci pote co se mu Liza brzo rano nastehovala s tlustou knihou do postele a dozaduje se cteni): "Liza what animal has a trunk?"
[Jake zvire ma chobot?]
Liza: "Elephant."
Otec (hraje o cas): "What other animal has a trunk?"
[Jaky dalsi zvire ma chobot?]
Liza: "I do not know."
[Nevim.]
Otec (stale nemusel otevrit oko): "Are you sure there is no other animal with a trunk?"
[Vis urcite, ze zadny jiny zvire nema chobot?]
Liza: "Jeste chobotnice, ale jenom cesky."

No nevzbudilo by vas to?

Cernoska v kuchyni

Rodic by cekal, ze po sesti letech souziti s priserkama ho jen tak neco neprekvapi. Ovsem, kdyz Liza zmenila behem nekolika minut rasu - z blondyny na nejtmavsi rovnikovou cern - zavladlo doma jemne zdeseni. Zahy se ukazalo, ze pricinou je drobna zamena kosmetiky. Liza nepostrehla subtilni rozdil mezi tradicne bilou kosmetikou na oblicej, a tradicne cernou kosmetikou na obuv. Poctive si natrela oblicej a zvlaste rty, cimztopadem i zuby a obe ruce.
Nezbylo nez zahajit zachrannou operaci. Kdyz ji Evita po osme za sebou cistila zuby, zacala konecne prosvitat beloba. Po sestnacte se i dasne vratily k puvodni ruzove. Zbytek rodinneho osazenstva se venoval odbarovovani koncetin. Dvanact davek sprchoveho gelu, za podpory rejzaku dosahlo kyzeneho vysledku. Liza muze vyrazit na vecerni baletni predstaveni bez nahubku a bez rukavic.
Nutno dodat, ze nekde kolem desateho kola cisteni, jsem zacal Lizu obdivovat. Prestala revat, smala se nasim odbarvovacim snaham a vesele nas v zajeti bublin povzbuzovala. Liza je holt Liza a vlastni streleny napady ji nerozhazi. Nezbylo nam nez se zacit chechtat s ni.

Hadanka

Riti se to po korutu v Mercedesu za 1/4 milionu euro s modrym majakem a stoctyricitkou. Co je to?

Pokud tipujete madarskyho papalase tak je to tesne vedle. Ti sice splnuji vsechny uvedene parametry, ale od nepokoju v rijnu 2006 jezdi vetsinou v kolonach ala Bagdad - nekolik mercedesu a policejnim autem pred i za.

Spravna odpoved: Maminka v praci.

Po peti mesicich souboje s urednouckou hydrou ve trech jurisdikcich (a administrativnych vydajich presahujicich jeji vyplatu za pristi ctyri mesice) se Slavce podarilo nashromazdit vsechny stemply a lejstra. Od prvniho listopadu je regulerni madarsky doktor, toho casu praxujici na detske zachrance. Gratulujeme k navratu do pracovniho procesu po peti a pul letech dovolene ... (ze je slovni spojeni materska dovolena oxymoron uz jsem nekde psal).

McBabylon

Liza: Tata I want a cake!
Tata: OK, let us go to cukraszda.
Liza: No, I want a cake.
Tata: OK, then we will go to cukraszda.
Liza: No. I want to go to McDonald's.
Tata: They do not have cakes in McDonald's.
Liza: No. I wanna cake in McDonald's!
Tata: But cakes are sold in cukraszda, not in McDonald's.
Evita: Yes, but Liza wants the cake that we eat when traveling by car.
Tata: Aha, buchtu? (rodinny vyraz pro Cheesburger)
Liza and Evita: Yes!
Tata: Come on! Let us go to cukraszda for the real cake.
Evita: No, we want an ice-cream! They do not have ice-cream in cukraszda now.
Liza: I want an ice-cream in McDonald's. Tata, let's got to McDonald's.
Tata, overpowered by bullet-proof argument that McDonald's is the only place where they serve ice-cream off-season and where he would dare to go alone with priserkas: OK, let's go ...

Rodicove maji s McDonaldem problem. To je vicemene idelogicky artefakt z dob, kdy jeden demonstroval za Slobodu Zvierat pred cirkusem a druhy lezl po horach v skautskym tricku. Nicmene realita souziti a cestovani s priserkama je neuprosna. V cele Budapesti jsou krome McD jen dve hospody, kde neni nahuleno jak v krematoriu a kde maji detsky koutek, ktery nam umozni se v klidu najist, zatimco priserky blbnou ... a ty jsou ehm v Ikei. za techto okolnosti se s priserama blbe hada o tom kam pujdem na obed.

Minule na Evitu zabral argument:
Tata: If we eat in McDonald's too often we will be fat and ugly.
Evita: Really? Like that lady over there? (pointing to what seems like a Texan tourist)
Tata: Yeap. (trying not to look in the proposed direction in a fear of our politically incorrect conversation being overheard)
Evita: Fuj. Liza, let us go to cukraszda.
Liza: I want to go to McDonald's!
Evita: No, I do not want tata to be fat and ugly!

Stuttgart

Legoland Deutschland

Nase rodina v druhe vterine volneho padu. Vsimnete si, ze jedinej, kdo si zachoval chladnou hlavu (a zavrenou papulu) je Liza, ktere chybely 4 centimetry do minimalni vysky (ukecali jsme, ze culikem nadzvednuta cepice se taky pocita).

Do Legolandu jsme si odskocili z velmi povedene navstevy ve Stuttgartu u Kornoutovych (v originale Kegel :) a jejich dvojcat (ze se jedna o popularni destinaci, si lze overit u Vychodilu). Teta Sabina nekde vykouzlila volnasky, z kterych jsme pak vykouzlili povedene odpoledne, kdy se vyblbli nejen priserky ale i rodicove. Povedenych dnu ve Stutgarttu bylo pet, tak vydrzte a tata postahuje dalsi fotky. Ted dohani dovolenou v mailboxu ...

1204 km za vikend a furt to stalo zato

Pivni parta si letos dala rande az na polskych hranicich, takze nas cekala anabaze pres pul Madarska, cely Slovensko a cely Cesko. Presto jsme nebyli nejvzdalenejsi ucastnici neb kegelovic ze Stuttgartu to meli jeste o 100 dale. Pivni parta proste tahne.
Deti bylo letos zase vic, nastesti cela chalupa byla zarizena predevsim pro ne, takze rodicove stihli zaparit, probrat problemy svetove ekonomiky (predevsim otcove) i vychovy (predevsim matky). Zaprahnuti do priserek a kocaru, jsme pochodili i par kopcu a horskych hospod. Za rok bude repete ...
Jedinou potencialni vadou na krase je skupinova fotka, kde se rodice spokojene krenej a deti trvarej ponekud otravene. Pritom az do puberty by mely jezdit spokojene s nama. Ze by puberta prichazela driv?

Strom nepada daleko od jablek ...

... aneb mame dome nielen tri koniarky, ale uz aj tri baletky. Slavka si doprala dve dekady baletni pauzy, lec neodolala pozvani a pridala se k baletni skupine quasi-profesionalnich amaterek. Vekove tam zapadne bez problemu, neb damam je neco mezi 16 a 66. Nezapadla vsak sazkou na tradicni labutinkovsky oblecek; ostatni se drzi cerne s post-modernimi doplnky (Slavka nosi velikost pro 14 slecny, kde se jeste predpokladaji klasicke sklony).

Krome navratu k baletu se mama vratila i k medicine. Pokud se budete prezirat ci hulit a ucpou se vam cevy kdekoli v Madarsku, akutne vam hrozi, ze si vas prosviti hyper-modernim rentgenem, do zil vam vstrikne kontrastni jedy a do tepen strci trubky a do trubek draty s nafukovacim balonkem... Radsi zit zdrave, nebo jeste navic slopat, neb alkohol cevy cisti (nikoli ovsem v peceni).

Poprazdninove navraty zvladaji i priserky. Chodi spolu do skolky; Evita v pohode a s nadsenim, Liza s nadsenim a podezrenim. Podezriva tety, ze ji chteji 'po o' uspat, takze si odmita lehnout do postele, procez usne jako spolecenky unaveny stamgast s hlavou na stole. Taky po dvou mesicich studia slovenstiny a nasledne cestiny odmitala mluvit madarsky (asi se ji slovanstiny zalibily). Nicmene, dnes uz Evitu sprdla nehrubsim ugro-finskym slangem, takze pocitam, ze zitra v tom bude pokracovat i ve skolce.

Prazdninovy telefon

Kdyz jsem travil prazdniny s babickou na chalupe v jiznich Cechach, tak spojeni domu obstaravala 'Ohlasovna pozaru'. To byla jedina tetka na cely dedine, ktera mela telefon (dalsi byly v JZD a v Jednote, dale uz socialisticke telekomunikace nedosahly). Zavolat domu, znamenalo, ze se tata s babickou domluvili, ze v nedeli mezi sestou a sedmou si zavolame. Zaroven to vyzadovalo, aby na to ani jedna strana nezapomela. S babickou jsme tedy nalozili par buchet pro sousedku (aby se nereklo) a vyrazili do jeji sine, kde v oparech zatuchliny a mysincu trunil Belluv vynalez ve slusivem sedo-sedem bakelitu. Na poprve jsem se dovolali malokdy. Obvykle to vyzadoval nekolik pokusu v desetiminutovych odstupech, ktery mi pripadaly nekonecne nekonecne. Kdyz se zadarilo, tak to zase byl 'konferencni' hovor, do ktereho se pletl i nekdo, s kym jsme rozhodne konferovat nechteli (mozna prislusny prislusnik plnil plan sledovani komunikace v rakouskem prihranici na 200 procent a posluchal dva hovory zaraz, cimz je propojil).

Na ctvrstoleti starou historii jsem si vzpomel, kdyz se rozezvonil Skype od dedy s tim, ze Evita nas chce slyset a videt. Telefonujeme si pres dvoje hranice, bez cenzoru (teda pokud nepocitame NSA), v dokonalem zvuku, slusnem obraze a zadarmo (tedy pokud nepocitame poplatky za pevnou linku). Svet se meni :)

Viva Moravia

Westernove mestecko

Bitva o Britanii nad Dunajem

Uz tri dny nam tu duni obloha vzdusnymi kousky nejakych nastupcu legendarnich Ohnoplivacu (v originale Spitfire). Ackoli se jejich vzdusne souboje obejdou bez strelby a bomb, Budapestska infrastruktura funguje jak rozbombardovana. Letadylka litaji pod mostem, takze ho obcas zavrou (asi kdyby se piloti nahodou netrefili ...). Druhej most je zavalenej divaky a treti pro jistotu opravujou. Kdyby se litalo o most dal, tak musime jezdit z domu do skoly pres Komarno (teda pokud jeste nedostaveli most v Ostrihomi) ci kompou.

Kdyz se na nas riti letadylko 350 kilometrovou rycholsti a par (desitek) metru pred vama to pilot zvedne do elegantni smycky, tak je to zazitek. Po trech dnech to trochu ztraci kouzlo, nicmene o obedovy pauze se pujdu mrknout na zavod (a budu drzet Sisi palec, aby se dostala pres most cestou ze spitalu). Mrknout na 2D verzi se da i tady (nebo taky tady, neb to patri k oblibenym tematum v okurkove sezone).

Sisi the horserider

Liza the sportswoman

Liza rozhodne neni etericka tanecnicka, co by se vznasela nad parketem. Skoky do vysky ji jdou celkem dobre. Mimochodem, Liza tancuje s mamou a za nima to roztaci Evita s Irmou.

Kolobezky

Tak dlouho se chodi s fotakem na lov priserek, az se harddisk zaplni. Pocitac si stezoval, ze mu zbyva 5 mega z 33 giga, tak nezbylo nez vyhlasit uklid. Pri te prilezitosti jsem nasel par drobnosti, ktery nepotrebuji editovat (na coz momentalne nezbyva casu ni sil) - kolobezky, koniky a tanecky.

Viva Slovakia

Hlemyzdi postou nam dosly obrazky z priserkovskych prazdnin na Slovensku. Evidentne se nenudily. Vsimnete si, ze zatimco Evita poslusne pozuje pro fotografku, Liza si dela svoje.

I s madarem se domluvis ...

Cestou z Balatonu jsem vedl tuto konverzaci:

Madar: Sviti ti predni mlhovky.

Cech: ignoruje

Madar: Palis mi to do zpetnyho zrcatka!

Cech: Nepalim, to jsou normalni svetla.

Madar: Jo tak sorac.

Cech: Pohoda. Trochu sklopit svetla muzu.

Madar: Diky.

Technicka verze teze konverzace. Blik, blik zadni mlhovkou. Blik predni mlhovkou. Blik obema blinkrama. Zvysit uhel svetel. Blik obema blinkrama.

Ich bin eine Ungarinen...

... neboli Magyar vagyok (za gramatiku ani jednoho jazyka nerucim). Slavka prepalavala velku mlaku. Zatimco vetsina euro-americke civilizace mysli velkou louzi Atlantik, v Madarsku je tato reference vyhrazena pro Balaton. V mistni mytologii, je preplavani Balatonu asi totez, co pro pravoverneho muslima cesta do Mekky. Zatimco musulman si pak muze prijmout titul Hadzi, Slavka si ted uz muze rikat skoro-Magyar.

Blabolim.

Kazdopadne Slavka zvladla 5.2 km plavanim za 2 hodiny 20 minut (bez toho, aby se kopla do dna, coz realne hrozi tak prvni a posledni kilometr). Davy nadsencu prorazela jako torpedo kam az jsem ji zvladl sledovat z mola (prumerny cas byl tak o hodinu delsi). Zpatky dorazila spokojena a radne unavena. Po dlouhe dobe ji nedela problem usnout (i na nohach).

Dedinka v miste startu podporuje plavce vtipnou soutezi. Starosta nakoupi suroviny na tunu gulase, kazda domacnost vyvaly na naves zavesnej kotel, rozdela ohen a vesele se zavodi o nejlepsi gulas. Vzhledem k tomu, ze pres Balaton se plave nejspis od prichodu Madaru do Madar, tak uz ty recepty maji dost vychytany... U nas zvitezil babguyas ala stryko s mega-bruchom.

Cestou zpatky se nam nechtelo cekat v zacpe na Budapest, tak jsem udelal skratku-predlzku pres Tihany, coz je tezce snobska a tezce romanticka dedinka v utesu nad Balatonem. Na druhe strane velke mlaky byla boure a litaly blesky; zvlastni svetlo vybarvilo vodu do zelene skalice ledovcove vody; fakt kochacka. Povedeny vecer rodicovske dovolene.

Prijely, videly, odjely

Priserky nas prijely okouknout. Neohraly se tu ani den a pul a uz pokracovaly dale na zapad. Nam je tu uz zase jen pracovne a smutno.
Stihli jsme se akorat vycachtat v Luppe, kde jsme jindy travili podstatnou cast leta a pozdravit vsechny koniky.

Na parbe a po parbe

V cervnu jsme byli na otocku v Praze a damy stacily zaparit s ujom Petrom a tetou Petrou. Ujo trenoval pohadky pro Andulku takze jim to vydrzelo dost pres pulnoc. Az do pozdniho rana nevadilo svetlo ani tvrda dlazba. Spinkalo se.

Jamming

K studentskemu zivotu patri i konference a jine letni akademicke radovanky. Letos jsme to seskrtali, takze konferencni sezona mi zacala i skoncila ve Svedsku. Skoro tyden jsme mudrovali na tim, jak muzou ekonomicky nastroje pomoci zastavit klimaticke zmeny, avsak jedine co si z nasich vysledku zapamatovali novinari je, ze Kofi hraje na buben.

Time hole ... back to student life

A jsme v dire. Totiz casove dire. V case jsem se propadli tak o sedm let zpatky, do studentskeho zivota, kdy je jedinou starosti koupit obcas neco k jidlu. Rano vstanem az vstanem. Odvelime se do univerzitniho kanclu (jezdime ponekud smesne neb Slavka musi na kolobezce a ja na kole). S prestavkou na obed u jednoho ze spratelenych Arabu bouchame az do pulnoci (kdy nas securitaci vypoklonkuji z campusu, neb chteji jit taky na kute).

Nasim strojem casu je dedo Julo, ktery si odvezl dve priserky a dve tuny plechu (deti a auto jsou asi jedine dva atributy, ktere nas oddeluji od studentskeho zivota za normalnich okolnosti). Slavka uz zase chrousta tlusty knihy a odpociva tim, ze se uci nemecky (taky bych chtel umet tak odpocivat). Ja se priblizuji ke kompletni disertaci nevidanou rychlosti dvou odstavcu za tyden. Priserky si dovolenou s dedou, babkou a dadkou uzivaji ....

Furt se neco deje ...

... a ani psat o tom nestiham. Tady je par postrehu o kterych bych urcite neco napsal, kdybych nemusel honit vsechny ty srandy, o kterych pisu.

• V poslednich sesti dnech cela nase familie shledla 4 baletni predstaveni. Dve v pestske Opere and dve v budskym Tancenim dome. Zatimco na druhe strane reky tancovali profecionalove, na nasi strane Evita. Zatimco v pesti se natacet nesmelo, u Evity ano, takze to snad casem sestriham.
• Slavka se rozhodla vratit do pracovniho procesu. Najit misto na Semmelweis univerzite, kde by ji vzali do lekarskyho tymu nebyl az takovy problem, avsak byrokraticky prekazky jsou mohutne. Kuprikladu: Slavcina prazska Alma Mater vydava doktorsky diplomy v latine. Avsak jak je  znamo, latina je mrtvy jazyk, tudiz se jaksi nepocita s tim, ze by bylo potreba oficialnich soudnich prekladatelu z latiny do madarstiny. Zatimco prelozit diplom z cestiny ci slovenciny neni problem, na latinu nikdo nema stempl. Asi se budeme tvarit, ze je to vlastne italsky ... Hromada dalsich byrokrratickych prekazek, bude vyzadovat nemene kreativni reseni. Snad to, ale dopadne.
• Vazne jsem zacal premyslet, ze se naucim madarsky. Jestli tu zacne Slavka pracovat, tak by se asi mel neco priucit, pro pripad, ze bychom tu vazne zkejsli na dalsi petiletku. Seriozne zvazuji, ze bych zdojnasobil svou slovni zasobu a naucil se dalsi tri slova.
• Zacalo nam leto a s nim i letni rezim. Kdyby Evita furt nekde netancovala, tak bychom vikendy travili v mnohouhelniku - Lupa, jahodove pole, tresnovy sad, a konska farma.
• Folklor is dead, long live the world music. Nejak nevim, jak to naformulaovat, ale az se mi podari setrihat to video, tak uvidite. Kazdopadne to bude o tom, jak priserky tancuji na madarske prostonarodni, ktery prosly zajimavou modernizaci.  Bonusem bude Liza, ktera si uprostred podia strcila tlapu do papuly a zacala komunikovat s publikem, bez ohladu na puvodni zameru choreagrafa.
• Krome tanecku chodime i na gymnastiku, ktera se take neobesla bez zaverecneho predstaveni. Jeste, ze priserky nemusi na podium i s konma.
• Do toho vseho se pripletlo tatovo predstaveni. Pani profesori se kazdyho pul roku sejdou, aby se pokochali pokrokem me disertace. Obvykle to vypada tak, ze par dni pred prezentaci intenzivne vymyslim, co by se dalo vydavat za pokrok, aby pani profesori mohli moudre pokyvat hlavou, ze napad je to zajimavy, lec by to chtelo uz konecne sepsat. Toto predstaveni nas jeste ceka.
• Evita je pizizub. Odznakem temer-dospelosti ve skolce jsou vypadavajici zuby. Evita chce samozrejme byt dospela. Tak dlouho dzubala do svejch celisti, az to dva spodni predni zuby vzdaly a presunuly se z ust na trofejni nahrdelnik odznaku temer-dospelosti.

V Madarsku dnes oficialne zacinaji prazdniny. Bohuzel jenom detem...

Pulnocni performance

Ve ctvrtek jsme vsichni ctyri koukali v opere jak padesat baletaku kroti zlou zenu. Mama s tatou uz to videli, ale to vubec nevadilo, neb to je povedena produkce. U priserek se uspech predstaveni da zmerit dokonce i kvantitativne, nebot cim mene je to bavi, tim vice jim musime ucpavatpapulku lyzatkama. Nudny predstaveni je tak za ctyri, na povedeny staci jedno. Ve ctvrtek jim na konci jeste zbylo z prvniho. Evita to prozivala tak, ze misty zapominala dychat ne tak lizat. Lizucha si na lizatko vzpomela, jen kdyz to bylo strasidelny a potrebovala presvedcit, ze se nemusi schovavat pod sedadlo.

Balet byl povznasejici a my vsichni povzneseni. Rodicove meli chut na pivo, coz Evita zahy pochopila a dozadoval se dzusiku. Jenze kam v centru Pesti o pul jedenacte s dvema detma? Vyresili jsme to po nezletilsku - v nostopaci zakoupili potrebne propriety a usadili se na schodech Svatostepanske katedraly. Priserky opakovaly tanecni kreace z Opery, a obstaly i v konkurenci s probihajicim zapasem Polsko - Rakousko, nebot pozornost turistu v prilehlych hospodach se postupne soustredila na ne (u damskeho obecenstva zvitezily jednoznacne). Do toho stihly obtezovat vsechny psi, co se sli vyvencit pred spanim a honit se kolem kasny. Samozrejme toho nechtely nechat, takze nam trvalo hodinu nez jsem s nima dotancovali az domu. Priserky tancovaly jeste ve vane, zatimco tatinek usinal s kefkou v ustech.

New Games in Town

Kreativni. Stupidni. Plastova. Drevena. Petra ju ma! Ani zadarmo! Proste o hrackach se neshodnem. O cem priserka tvrdi to prvni, o tom rodic to druhy a obracene.

Rodicovska teorie je, ze hracky by mely byt jednoduchy a pokud mozno z prirodnich materialu (tj. ze dreva). Nema to byt explicitni kopie niceho co pouzivaji dospelaci, ale neco z ceho si s trochou fantazie priserky tu kopii vytvori. Jinymy slovy, kdyz uz si chteji hrat s necim kozatym na steklech, tak at radsi primontuji podprsenku a podpatky plysovymu medvedovi, nez by dostaly Barbinu.

Na priserky ovsem zabira brutalni marketing od Mattelu. Vsechno by melo byt v zarivy a v agresivnich barvach a v nasich hromadach hracek musi byt vsechny z posledni modni vlny, co maji ostatni haranti ze skolky. Netreba dodavat, ze na soucasne vlne se veze Barbina s Kenem, spis nez plysak s podprsenkou.

Nebyt prarodicu, rodicovska teorie by vzala davno za sve. Nekoupit alespon nejakou B. proste nejde. Babky s dedkama nas zachrani pred rezignaci na vlastni teorie, nebot to s jeziskem nejak domluvi. Barbiny byly pod stromeckem; priserky oslavovaly, rodice byli spokojeny, ze souboj o hracky skoncil alespon plichtou a pra-rodicove snad meli radost z uspesneho darku... Nikdo neprohral.

Avsak pri posledni navsteve, to ale dopadlo jeste lip. Priserky dostaly drevenou stavebnici a barvicky na sklo, coz splnovalo rodicovsky kriteria na dobrou hracku. Kupodivu i jejich. Evitino malirske obdobi pokracuje stale se stejnou intenzitou, ale kone se nam ted uz rozlezli z vykresu i na okna a zrcadla. Liza zase rozviji sve evidentni technicke sklony a dozaduje se svych oblibenych stroju - bagr, kopter (vrtulnik), masinka a traktor - ktere nasledne dotvari podle sveho vkusu. Vsichni spokojeni... nejvic mozna tata neb si muze taky hrat ...

Tatry 2008

Brneni

V casech temna bylo brneni vysadou urozenych panu, kteri k ucelu jeho skladovani drzeli na hrade jeden velky sal. V casech konzumna je brneni vysadou sportovne zalozenych deti, ktere ocekavaji, ze to tata nekam uklidia na povel najde.

K dnesnimu dni ma kazda priserka troje obrnenych bot - preskace, brusle ledni a brusle koleckove, dvoje obrnenych helmic - na lyze a na kolo, a ve stajich ma kazda kolo a kolobezku (kone nastesti jeste nebydli s nama); misto kocaru maji pak bugatku. Vic toho ma jedine mama, ktera krome toho vseho drzi navic jeste kompletni snowboardove brneni. Drobnych chranicu mame vseho vsudy tak ze dve nuse.

Problem je, ze nebydlime na hrade, ale v podhradi. V nasem base campu bez sklepa neni nerudovska otazka nikdy daleko. Zatim se vejdeme, ale jen diky tri a pul metrovym stropum a expanzi na pavlac. Pokud se priserky daji na snowboarding americky fotbal ci lety balonem, budeme muset prejit na havirsky model skrine (zatim timto stylem susime jen pradlo). Az se u nas probudite a z vyse na vas bude koukat kus brneni nelekejte se.

Lizina filipika

"Liza! Tady sa necura. Mars na zachod. Tu sa moze iba v noci." Hrmi navrceny otec doufaje, ze nezvedene ditko opusti blby zvyk curat do nocniku a on jej nebude muset vynaset ci o nej zakopavat pri nocnich navratech.
"Ne! Ja chcem tu!" ozve se predvidatelna odpoved.
"Mars na zachod!" zavrci otec davno jiz nedoufaje, ze by mohlo byt po jeho.
Pokracuje v domacim provozu. Po chvili ticha, ktere ve zdejsi domacnosti zpravidla naznacuje nejakou nepravost, vyrazi otec zjistit jak se veci maji. V pokoji nic, "ze by poslechla" zabruci si s marnou nadeji pod strniste.
Poslechla, ale z rostomileho usmevu jasne vyplyva, ze dobre tusi, ze tatu zase precurala...

Galeria u Evity

Nedele zacala uklidem. Uz se nedaly dele ignorovat vrsicise hromady vseho z tydenniho provozu. Nejvetsi sopku hned za dverma vyrobila Evita ve sve uz mesic trvajici kreslici manii. Denne produkuje tak 10 obrazku a obcas donese ze skolky tunu dalsich. Samozrejme mi nedovoli nic vyhodit. Tak jsem se domluvili, ze usporadame vystavu a zbytek zrecyklujem.

Evita je malirkou, fotografkou reprodukci i kuratorkou. Nazvy jsme vymysleli spolu. Peknou nedelni podivanou prejeme.

Oslava fuze s Madarem (547 let pote)

Madari si na prvniho maje odpustili politiku. Nejspis maji strach, ze by se zase porvali, proto se vrhli se na chleb a hry. Varos ligetu vladly poutove atrakce od nejprisernejsich kitchu az po zajimave rukodelky. Priserky se povozily na retizkaci, ve vlacku, nechaly se premalovat na kocky a s otevrenou papulou zavidely tanecnikum na podiu.
Odpoledne jsem vyrazili na hrad, kde dominobvaly dustojnenjsi historicke oslavy. Reprizovala se sest stoleti stara fuze ceskych a madarskych kralovstvi (Gyorgy z Podebrad Madarum fouknul mladyho Matyase a pustil ho jen kdyz slibil ze si vezme jeho Kunhutu alias Katalin alias Katerinu, coz ten aj udelal na prvniho Maje 1461). Diky tomu ze na hrade mluvilo madarsky i cesky, coz ovsem priserkam prislo uplne normalni. Lize neprislo normalni jen to, ze vetsinu dvorskych dam hraly jeji znamy tety ze skolek a tanecku a ona se k nim nemohla pridat na zaverecne hostine.

Cerna ruka z Balkanu

Kdokoli prijede z prahy do Budapesti si nemuze nevsimnout rozdilu v mire obrneni bytu. Vypada to, ze Budapest zazila za perestrojky a na zacatku 90tych let poradnou vlnu kriminality, neb kazdy druhy byt ma mrize made in doma a tucet zamku. Zatim jsme to povazovali za prezitek z divokych casu. Za pet let v Budapesti se nam nic neztratilo, takze kola vesele parkujeme na pavlaci.

V poslednim tydnu vsak doslo i na nas. Pondelni damsky express na trase z tanecku na gymnastiku, hned tak nevyjede, neb prisel o slapaci masinku. Jinymi slovy nekdo precvaknul zamek a zmizel i s kolem. Bugatku nam nechal, ale precvakl jeji uchyceni ke kolu. Cerveny bycikl byl jednou z maminych radosti (hned nekde za konema) .... Smutne.

O vikendu si zase nekdo "vypujcil" jednu z nasich SPZetek. Myslel jsem, ze to byl jen nejakej ozrala. Nicmene asi zacnem byt taky vice paranoidni. Madari obcas nadavaji, ze je to tu jak na Balkane. Asi vi co rikaji ...

Smutne povinnosti

I na priserky obcas dojdou smutne povinnosti. O vikendu jsme se byli naposledy rozloucit s pradedkom z Bojnic. Priserky kupodivu pochopily, ze tam bugr nepatri a chovaly se po cely obrad slusne az dustojne. Nerozhodila jich ani cestna salva za zvuku policejny kapely.

Naopak, Evitu to zaujalo natolik, ze od te doby nas neustala zasobuje komplikovanymi dotazy jak ze to je s tim koncem a jak to, ze nekdo usne a uz se nevzbudi. Musime opakovat, ze vsichni co zname jsou mladi a krasni...

PS: Nejlepsi smutecni model mela Dadka.

Birthday party

Priserky maji organizacni talent po mamince. Zorganizuji si co se jim zamane a pokud se vam to nelibi tak je to vas problem. Evita se neobtezovala zeptat, zda rodicove planuji nejakou verejnou oslavu jejich patych narozenin. Ve skolce vsem detem i vetsine rodicu oznamila, ze je zve na party. My jsme se o tom, ze poradame parbu pro 50 lidi dozvedeli oklikou, kdyz se rodicove zacali opatrne vyptavat, kdy ze to bude.

Do naseho base campu pod hradem se tolik lidi nevejde, ani kdybychom je chteli pozvat. Nezbylo nez improvizovat. A kdyz uz, tak uz. Evita s mamou se ustanovily organizacnim vyborem a ja jsem byl pasovan na vybraneho dobrovolnika. Show zacala tyden predem vyrobou pozvanek. Cilem bylo vyrobit petadvacet motylu, do kterych vlepime pozvanku a maly darek pro vsechny pozvane. Puvodni predpoklad, ze to Evita zvladne se nepotvrdil, takze vybrany dobrovolnik se venoval rucnim pracem tak jako nikdy od zakladni skoly.

Druhym ukolem bylo najit spravnou lokalitu. Organizacni vybor vytahl z mistnich zdroju nekolik typu, ktere urceny dobrovolnik overil na satelitnich fotografiich i pesim pruzkumem terenu. Hriste pod hradbami s vyhledem na Dunaj a budinske kopce bylo idealni, za predpokladu, ze nebude prset.

Premlouvani pocasi se venoval organizacni vybor. I jeho negramotna polovina vyzadovala pravidelnou kontrolu predpovedi pocasi na Internetu; gramotna polovice, ktera se obvykle Internetu vyhyba, stravila denne alespon pul hodiny premlouvanim mrakoidnich ikonek na idojaras.hu , aby byly kdekoli jen ne v patecnim chlivecku. Nakonec uspesne, neb prselo jen dve hodiny pred party a hodinu po ni.

V patek pripravy vyvrcholily. Evita cely den ve skolce ladila naladu ucastniku, kteri se tesili natolik, ze ani skalni spaci nezvladli odpoledne usnout. Mama zacala pect pogace a muffiny za ranniho kuropeni a skoncila az pul hodiny pred zacatkem. Vybrany dobrovolnik dostal nastarost logistiku - presun jidla, hracek, piti (vcetne 12 litru sangrie v obrovske sklenene mise) a trampoliny do mista urceni.

Vse jsme stihli (tedy na misto jsem dorazili jako druzi, ale nebyla nase chyba, ze nekteri rodice nevi, ze podle bontonu se na party nikdy nechodi presne na cas, aby hostitel mel cas vse pripravit). Deti zacaly blbnout bez navodu. Rodice (cti matky az na dve vyjimky) chvili bloumali, co z toho bude. Lec krev i konverzaci rozproudila dobre odlezela sangria, do ktere organizacni vybor vyklopil pul litru slivovice …

Matky se rychle dostaly do nirvanoidniho rozpolozeni, kdy zapomely, ze dorazily i s detmi. Bezpecnost a reseni sarvatek, tak bylo outsourcovano na otce, z nichz pouze jeden hovoril majoritnim jazykem. Smecku jsme uhlidali, i kdyz kolegovi v jednu chvili ponekud ulitly nervy. Z hodinove slusnacke party se vyklubala ctyr hodinova parba, ktera skoncila az kdyz houstnouci sero matkam pripomelo, ze by mely zajistit sve potomstvo proti pripaden ztrate.

Nutno dodat, ze Evitini spoluskolkari pripravy na party take nevzali na lehkou vahu. Tradicni vychova jim jiz v rannem veku vstepila do hlavy, ze bez darku na party dorazit nelze. Jelikoz Evita momentalne kresli temez vyhradne kone, byl darek na snade. Diky tomu jsme hrdymi majiteli stada alespon ctyriceni koniku vsech barev a (gumovych) provedeni.

Organizacni vybor je navysost spokojen. Vybrany dobrovolnik take, ackoli jej uvadi do rozpaku rostouci pocet neznamych lidi, kteri jej po party zdravi s potutelnym usmevem. Jedine, co mi pridava vrasky na rostoucim cele je otazka, co bude az se Liza prida k organizacnimu vyboru.

Breberky a mesic blaznu

Indiani tusim rikali brznu mesic blaznu. Nebo to byl duben? Tak jak tak, pro nas byl brezen mesicem dovolenych, respektive cestovani. Tyden jsme lyzovali v Tatrach, o velikonocich si uzili Pienin a pak jsme jeste tyden zavirali sjezdovky v Dolomitech. Priserky se krome prehrsle jinych radosti naucily sami lyzovat. Tim nam pribyla dalsi aktivita, ke ktere uz nepotrebuji rodice. Hura.

Mene veselym dusledkem cestovani byly breberky, ktery jsme si privezli kdovi odkud. Nejprve to zlomily tatu, takze bouchal tyden doma. Pak dostaly Lizu, takze byla tyden doma. Nasledovala Evita a taky skoro tyden doma. Nakonec breberky nedostaly jenom mu, ktere to ale nepomohlo, neb se posledni tri tydny k nicemu koludnymu nedostala. Jeji tluste ucebnice uz sesty tyden zapadaji prachem. Zatim to vypada, ze je zitra oprasi. Drzte place.

Krome breberek na cekala na tatu v Budapesti hora roboty, kterou se zvladl prokousat az dneska. Snad konecne dojde i na vsechny obrazky a videa z mesice blaznu. Bude i kinematograf. Jeste chvili vydrzte.

Najstarsia koniarka

Minule jsme sice tvrdili, ze najstarsia koniarka bude jezdit az od Aprila, ale veci nabraly ponekud rychlejsi spad. Mamina na to sla, jak jinak, vedecky. Koupila si 300 stranovou knihu o konich, ktere nerozumi ani vysokoskolsky vzdelany Madar, neb je plna odbornych vyrazu (nastesti i fotek a nakresu). S pomoci slovniku a rady telefonatu s rodilymi mluvcimi si poctive prelozila kapitolu o jezdeni. Dopoledne pred akci uz nam vysvetlovala, kterou nohou v jakem rytmu produkuje kun pohyb vpred.
My jsme se to ani nesnazili pochopit, neb jsme obecne toho nazoru, ze staci, kdyz to vi kun. Mama nam take vylozila teorii optimalniho uhlu mezi osou tela jezdce a kone. Mezery v nasich mizernych znalostech pak doplnila vykladem o optimalnim napeti ruznych svalovych soustav (na latinske nazvoslovi nastesti nedoslo, neb jsme rodinnym vozem museli prebrodit Emmou rozvodneny potok, coz si vyzadalo znacnou pozornost).
Trictvrtiny nasi famile, ktere si myslely, ze jezdeni na koni je hlavne o tom trefit se do aktualniho rytmu pohybu kone (nebo o tom jeste nikdy nepremyslely), drzely mame palce...

Prakticka zkouska dopadla dobre. Mama nespadla, presto ze kvileni orkanu i jindy temer apatickou klisnu ponekud rusilo. Ukazalo se, ze v prubehu teoreticke pripravy nebyla dostatecna pozornost venovana jevum, od nich optimalni model jizdy abstrahuje. Predevsim v kontaktni oblasti kone a jezdce dochazi k treni a k narazovym premenam kineticke energie v teplo, horko az palcivo. Tomu bude treba predejit zvysenim tenze v prislusnych svalovych skupinach a zakopenim patricnych kalhot. Jeste, ze pristi tyden budeme lyzovat...

Rutinni krmeni

"IIhahaa, chrup, chrup", znamena v konske reci "Prijely krmicky". Ty jezdi do Pilisvorosvaru kazdou nedeli o pul druhe s pytlem plnym mrkve. Kone uz je poznaji a tesi se. Jelikoz nemaji ani esusy ani lzice nevitaji ji bouchanim jednoho o druhe, ale kopanim do dveri a natahovanim krku. Krmicky maji totiz jednu ponekud vyraznou nevyhodu - konum sahaji pod, respektive tesne nad koleno. Dosahnout pres dvere koje na mrkev neni zadna sranda. I kdyz Liza balancuje na spickach, konum nezbyva nez natahovat krk i pysky. Nicmene prikrmit padesat pultunovych krasavcu zvladnou priserky za prvni ctvrhodinku.

A zase prasatka, tentokrate bile

Nedelne koniarky

Farsang

Kvuli breberkam byla i letosni uroda farsangu mensi nez loni ci predloni. Nejvetsim problemem bylo to, ze Evita nemohla jit na svuj farsang do skolky. Malou naplasti bylo to, ze v prestrojeni za kone stihla alespon Lizin farsang v jeslickach. Na ten byla uz moc velka a ostentativne se tvarila, ze tam nepatri. Liza byla za snehovou vlocku (s kridilkama) a spokojene si to uzivala.

Interview se strasidlem

Zatimco Evita rajtovala, sli jsme s Lizou na prochazku kolem konske farmy. Za plotem jezdil bagr. Na bagry ma Liza slabost, tak jsme to museli jit prozkoumat. Ukazalo se, ze bagr tam hlida plazici se nos te zle princezny ze Tri veteranu (priserky maji ted v malicku kompletni rodinnou filmoteku, neb kdyz koukali, tak jim breberky daly alespon na chvili pokoj). Nos zastavil akorat u nas a uz se dal neplazil. Jen tam sedel a nufal.

Liza si nechala vysvetlit, ze nos se tam plazi az nekde ze Sibire, ze az ho bagr schova pod zem, tak bude frkat plyn co s nim doma topime. Zatim ale nic nefrka, tak jsme se s nim mohli bavit. Nic nerikal. Na neco jsme se ho zeptali a nos to jen trikrat zopakoval. Kdyz jsme na nej zarvali, tak to zopakoval ctyrikrat. Liza neverila, ze nos mluvi. Hledala uja co tam sedi a krici na nas. Nakonec jsme se shodli, sibirskym konci nosu sedi strasidlo a hulaka nam zpatky vsechno, co mu povime.

Tri tydny a tri dalmatince

Tak to snad mame za sebou. Nakonec jsme meli doma dalmatince tri. Pravdepodobnost, ze nekdo dostane nestovice vice jak jednou udavaji moudre knihy z maminy knihovny na 1 ku 100,000. Mama se presto mezi ne zaradila. Ted akorat doufame, ze se neprida k jeste elitnejsi skupine pacientu, kteri je meli i vice nez dvakrat...

Breberky se snad uz definitivne odstehovaly minuly tyden, takze vikend jsme si uzili v tradicnim stylu.

Mame doma dalmatinca...

... a neni to pes. Evita se nam obodkovala, kdyz ve skolce vymenila chrpkovy viry za nestovice (alias kiahne). No neber to takovej kseft.

Lekarske koncilium se shodlo, ze ma kliku. Bodkovana je sice dost, ale ne moc. Svedi ji to sice, ale asi se to da vydrzet, neb se skoro nedrbe. A vubec to ma pry na pomery velmi jemny prubeh. Muze si odskrtnou detskou chorobu, bez toho, aby se musela tri tydny namacet v pudru a behat po strope, kdyz to svrbi k nevydrzeni a neda se to poskrabat (jako ja, kdyz jsem to chytnul as nekdy ve 12 letech). Liza nejspis uz ty breberky taky vyfasovala, tak doufame, ze to bude mit podobne mirny prubeh.

Jelikoz bodkovane dalmatince do skolky neberou, tak jsme doma. S mamou ma Evita tradicni vedeckou vychovu, zatimco s tatou sedi za stolem a oba vesele tupame (tj. pracujeme na pocitaci). Zatimco tata zvladne vypotit za celej den jednu tabulku do disertace, Evita stihne vymalovat alespon pul tucet koniku a princezen. Vyhrane particky pexesa ani nepocitaje.

Parime na kompu

Ruka u ucha a zbesile pokrikovani, bylo jedni z uplne prvnich gest, ktery se Evita naucila. V te dobe jsme byli v Praze a jsem se snazil koordinovat asi 50 lidi, coz znamenalo, ze jsem zil vicemene s telefonem u ucha. V Budapesti telefon potrebuju jen na to, abych vedel kolik je hodin. Namisto toho sedim furt za pocitacem. To je min akcni, proto se priserky neobtezuji to napodobnovat. Avsak to platilo jen do vcerejska.

Dneska jsou uz pocitacovy zavislaci. Akorat si na to nehraji, nebot to skotecne delaji. Objevili jsme pocitacove hry, ktere zvlada i Liza. S oblibou chyta barevne motyly a nadava, ze ji tam litaji i cerne vazky, za ktery se ji strhavaji body (vzdy ji musime potvrdit, ze nahrala alespon tolik co velak segra). Evita zase porazi pocitac v pexesu. Zatim pokrocila tusim do 8 levelu. Kazdopadne, pocitac uz neni jen televize ...

PS: Vyber hudby je ciste nahodny.

Vedecka vychova

Zatimco s tatou se priserky venuji vsemoznym ptakovinam ala cervena Karkulka, mama ma trpelivost na vedecke vzdelavani. Diky tomu se Evita momentalne venuje predevsim deskriptivni geometrii. Konstruuje sestavy soustrednych kruznic (alias hniezdecok pre vtaciky), rovnobezek krizicich se vsude jen ne v nekonecnu (nazyvaji to plotkem u domecku) a ctyruhelniku vseho druhu (domcek potrebuje okienka a dvere, aby mohol ujo von).

Liza zase vynika predevsim zoologii. Steka, mnauka a jinak vydava zvireci zvuky alespon ve trech jazycich. Pokrocilo to tak daleko, ze mi Evita musi z anglictiny prekladat o jakymze zvireti to Liza mluvi. Pri te prilezitosti jsem napriklad zjistil, ze robin je cervenka a ze to neni to samy jako vrabec (sparrow). Z toho mimo jine vyplyva, ze anglicky Janosik se ve skutecnosti jmenoval Cervenka Kapuca (Robin Hood), coz nam napadne pripomina Cervenou Karkulku alias Cervenu Ciapocku. To uz jsou ale naprosto nevedecke asociace. Mozna namet na pristi sobotu, az se Slavka bude zase ucit ve skole a priserky bude treba zaujmout nejakou ptakovinou.

Cervena Karkulka

Kdo neskace neni z Budy, hop, hop, hop

Nejvetsim darkem, ktery letos priserky objevily pod stromeckem byla dvoumetrova trampolina. Brnensky jezisek to vzal of podlahy, a prekrocil ocekavany rozmer o 100 procent. Po nafukovacim hradu ma nas obyvak ma novou dominantu. Nas obyvak ma ovsem taky strop ctyri metry vysoko, takze novou dominantu lze nalezite vyuzit.

Priserky maji vic energie nez temelinsky reaktor; jakykoli zpusob opulentniho plytvani je vice vitan (ke globalnimu oteplovani to prizpiva jen marginalne). Zvlaste pred spanim skacou temer povinne. Ja ovsem taky. Ne ze bych mel energie na plytvani, ale kdyz mi prisery zvednou mandle, tak rozpoustim adrenalin vertikalni oscilaci, abych je nepretrhnul. Nova dominanta v obyvaku asi na miste vydrzi dlouho.

Lyze, brusle, bazen

Jezisek si s nama dal rande v Tatrach. Coz byl zcela urcite nejvetsi darek pro rodice, neb mohly potrapit atrofujici telesne schranky na sjezdovce. Mama dokonce zjistila, ze na prkne uz umi jezdit tak dobre, ze ji ti malem nebavi. Presedlala na carving, ktery lze ovsem v Tatrach provozovat jen prvni hodinu, nez dorazi ospalci (Sisi me kazdy den vyhnala z postele v 7 rano, abychom v 8.28 sedeli na prvni sedacce na Solisko).

Ovsem nejnarocnejsi styl je jezdeni s Lizou. Detsky svahy a slepry ji nebavi, takze jezdi "na velkej" kopc (tj. kopec neb nepravidelnosti v cestine nam jeste uplne nerikaji pane). Sjet Interski pluhem pozadu ctyrikrat za sebou je chutovka. S Evitou se pak jezdi jako za odmenu. Nejen, ze sjede vsechno sama, ale jezdi i pomalu a bezpecne (narozdil od Lizuchy asi uz neco slysela o pudu sebezachovy).

Kdyz se kolem poledne na kopec dostrachali i parici z velkomest, tak bylo treba stat fronty nejen nahoru, ale i dolu. Nic pro priserky. Nastesti mama pribalila i brusle (tata se furt divil, jakto, ze se ctyri lidi nemohou vejit do sedmimistneho auta), takze po poledni jsem vyrazeli na zamrzle pleso. Od prvniho pokusu pred rokem obe damy pokrocily. Evita regulerne brusli a kolobezi a Liza se necha povozit, aniz by byla stale na zemi.

Vrcholem sportovnich radovanek byl bazen, sauna a para v Patrii. Chroch, chroch ...

Liza ma tretiho buldoka

... totiz Lize prejeme [boldog sulinapot] totiz happy birthday ci vse nejlepsi k narozeninam. Jak uz to byva po prvnich narozeninach, prisly druhe a dnes treti. Jak ten cas leti.

Podarovali jsme ji ovsem kupou praktickych darku, ktere spolehlive preplni jiz tak pretekajici supliky hadru. Buldoka nedostala, neb tem by to akorat potrhal.

Buldog a rada dalsich mnemotechnickych pomucek je totiz zakladem moji "madarstiny". Mezi sebou priserky celkem jednoznacne preferuji madarskou konverzaci a obcas se jim nechce to moc prekladat (proc asi). Nezbyva mi nez si zapamatovat dost nato, abych alespon pochopil o cem je rec. Do hlavy mi to leze hur nez psovi pastva, tak nezbyva nez spolehat na divoke asociace. Napriklad, "husy jedou" [husz jedet] znamena, ze chci 20 listku na metro. Bulgok suli je od narozenin a jeho kolega buldog paran je od vanoc.

Problem je, ze asociace ne vzdy vyjdou presne. Nicmene, trofej pro nejpovedenejsi preslap stale drzi Zuzka, ktera se kdysi v obchode rozloucila hlaholitym "naslat" namisto viszlat. Asociace musi holt byt od predlozek, nikoli od kmene ...