Jeden a pul kocky rocne

Kazdej mame svoje uchylky. Slavka trpi mimo jine nutkavou potrebou sbirat na ulici bezprizorni kocky. Uz tak vybavila nekolik spratelenych rodin a jinym neznamym rodinam dost mozna dopomohla od domaciho mazlicka (i kdyz to asi ne, nebot kazda kocka vyzadoval znacne investice do veterinarnich farmak, aby mohla fungovat bez parazitu).
Poslednim ulovkem je Luisa-Sona (damy se nemohly shodnou na jmene, tak se to vyresilo radobyaristokratickym kompromisem. Luisa je momentalne nejoblibenejsi panenkou Lizuchy, ktera je neustale taha, hra sa s nou a vozi ju v kociku. Jako o kazdou jinou panenku se o Luisu obcas popera s Evitou, pricemz ji vcera malem pretrhly.
Zda se, ze vsechny nase kocky musi mit nejakou zasadni uchylku. Luisa zda se postrada elementarni pud sebezachovy, nebot Lizinu spolecnost vyhledava a odmita se klidit ji z cesty, i kdyz ji to v roli ochrance zvirat dost casto doporucuji (dostatecne nevybiravym z pusobem - avsak ani hus-hus ani placirka nestaci). Krome toho si s oblibou cuca palec. Tedy oba dva palce zaraz. Respektive ty briska na tlapkach, ve kterych kocky schovavaji drapy (nejsem si jist, jestli tvrzeni, ze kocky maji palce neodporuje soucasny poznatkum v biologii). Kazdopadne pri tom priserne mlaska a vrni blahem. Holt kazdej mame svoje uchylky ...

PS: Vzhledem k tomu, ze vsechny kocky, krome Felixe, se po preckani zimy v nasi domacnosti nekam prestehovaly, mame doma v prumeru 1,5 kocky. To jen, ze jsem zapomel vysvetlit ten nadpis.

No comment

Chudak rodic (toto se Evite paci)

Doba bunkrova

Priserky pokrocily. Uz nejsou plne zavisle na tom, co mama s tatou vymysli, ale uz si cas od casu spolu hraji sami (ze by priznivy vliv institucionalni vychovy?). Pred zimou, ktera ucini utrum vsem houpackam, kolum a smykalkam, vhodne prikrocily ke stavbam bunkru. To je dobra zprava, neb takovy bunkr da poradne zabrat. Nejdrive se musi nahromadit velka hromada hracek, polstaru, dek a dalsiho domaciho materialu. Pak se do toho az po usi zavrtat a zacit kricet na tatu, at postavi strechu. Teprve strecha udela z hromady uspokojivy bunkr, kde se da schovavat, zalezat, vylezat, ale aj citat. To uz jsme, ale o hodinu a kybl detske energie dal, takze ani nebudeme protestovat, ze je cas jit jist a spat. Zvlaste, kdyz i v postylce mame strechu ... 

Treti dekada

Sisi si uz deset dni uziva treti dekady. Nejvetsi radost ji dela to, kdyz se muze vratit do skoly jako v dekade prvni a druhe.
Priserky jsou uz ke vseobecne spokojenosti institucionalizovane ve skolce a jeslickach. Nas tyden tak nabral prijemnou rutinu. Budicek obvykle zpiska Liza, ktera se pred sedmou nemuze dockat nocniku a mlika. Kdyz jeji potreby uspokojime, muzeme jeste pulhodinu spat. Pak nasleduje bleskovy ritual - vycurat, oblict, ucesat, vypadnout. Zvladame to tak za 32 minut. Sisi vodi Lizu a me vodi Evita. Kazda instituce je na jinou stranu od baraku, ale obe jsou blizko. Slavka ma vsak spravny smer, takze kdyz nas zabky propusti, nasleduje honicka a cekacka.
Ackoli oba vyrazime v rozmezi peti minut a stavujeme se ve stejnem kramku pro snidani, obcas se nam na moste pres Dunaj nepodari dohonit. Sisi do knihovny ponekud specha ... Pred devatou jsme v knihovne na CEU zahloubani do prislusnych svazku. Kdyz je dobrej den, tak biochemie i politicka ekonomie odsejpaj. Kdyz to ani spolecne kavicky pred knohovnou nespravi, tak menime tema. Ja se venuju vsemoznym ptakovinam a Sisi romanum ci filmum v multimedialni knihovne.
Po poledni vyrazime na spolecny obed u Turka vedle CEU (asi je to Iracan, ale to jsme zjistili az kdyz jsme mu zacali rikat Turek). Ma dobry polivky, respective variace na gulas, ve kterym stoji zlyca. Nasleduje dalsi kava pred knihovnou a dalsi pokusy o badani az do treti, kdy je potreba vyrazit pro priserky a na tanecky ...
Pak, ze zivot po tricitce neni jen stereotypni rutina ...

Sobotni tanecnicky

Zitra je sobota. Mama ma pulden prazdniny, neb zbytek familie se odveli na tancovani, na zmrzlinu, na ihrisko, na cokoladu a co ja vim co jeste prisery vymysli. Klasicky den s tatou, kdy programu sefuji damy a ja skacu jak piskaji. Minule jsme neco z toho nafotili, ale nejvetsi ptakoviny ne, neb to mel tata co delat, aby si priserky nenatloukli nos.

Vitame Vojtu

Ondras a Eva vcera povysili do stavu rodicovskyho, kdyz se jim chvilku pred pulnoci narodil Vojtech. Gratulujeme a drzime palce pesti do dalsiho stesti!
Vse probehlo na jednicku, jak si muzete precist sami v denicku stastneho otce. Vojtu muzete obdivovat i na obrazcich, ktere nesmirne zaujali Evitu. Musel jsem ji vysvetlit, jak, ze se to babetko dostalo z bruska ven, proc je teta taka unavena, strejda taky vesely Vojta taky kricici a umazany ... Jedine stesti bylo v tom, ze se neptala, jak, ze se to babetko do bruska dostalo. To bych se asi dost zapotil, neb na capy a vrany nehrajem.
Evita vzkazuje Vojtovi, ze a prijet. Tesime se, ze prvni zahranicni cesta povede do Budy. Cekaji tu hory priserkovskych vecicek i veci, o ktere se rady podeli (na ruzovou taky nehrajeme, tak se mus snad bude neco libit).