Prijely, videly, odjely

Priserky nas prijely okouknout. Neohraly se tu ani den a pul a uz pokracovaly dale na zapad. Nam je tu uz zase jen pracovne a smutno.
Stihli jsme se akorat vycachtat v Luppe, kde jsme jindy travili podstatnou cast leta a pozdravit vsechny koniky.

Na parbe a po parbe

V cervnu jsme byli na otocku v Praze a damy stacily zaparit s ujom Petrom a tetou Petrou. Ujo trenoval pohadky pro Andulku takze jim to vydrzelo dost pres pulnoc. Az do pozdniho rana nevadilo svetlo ani tvrda dlazba. Spinkalo se.

Jamming

K studentskemu zivotu patri i konference a jine letni akademicke radovanky. Letos jsme to seskrtali, takze konferencni sezona mi zacala i skoncila ve Svedsku. Skoro tyden jsme mudrovali na tim, jak muzou ekonomicky nastroje pomoci zastavit klimaticke zmeny, avsak jedine co si z nasich vysledku zapamatovali novinari je, ze Kofi hraje na buben.

Time hole ... back to student life

A jsme v dire. Totiz casove dire. V case jsem se propadli tak o sedm let zpatky, do studentskeho zivota, kdy je jedinou starosti koupit obcas neco k jidlu. Rano vstanem az vstanem. Odvelime se do univerzitniho kanclu (jezdime ponekud smesne neb Slavka musi na kolobezce a ja na kole). S prestavkou na obed u jednoho ze spratelenych Arabu bouchame az do pulnoci (kdy nas securitaci vypoklonkuji z campusu, neb chteji jit taky na kute).

Nasim strojem casu je dedo Julo, ktery si odvezl dve priserky a dve tuny plechu (deti a auto jsou asi jedine dva atributy, ktere nas oddeluji od studentskeho zivota za normalnich okolnosti). Slavka uz zase chrousta tlusty knihy a odpociva tim, ze se uci nemecky (taky bych chtel umet tak odpocivat). Ja se priblizuji ke kompletni disertaci nevidanou rychlosti dvou odstavcu za tyden. Priserky si dovolenou s dedou, babkou a dadkou uzivaji ....