Vcera jsme ujeli 907 kilometru z Italie do Budapesti. Prvnich 877 bylo v pohode a priserky se drzely - tlachaly, spaly a nechaly se korumpovat piskotama. Poslednich tricet bylo za hranici moznosti jejich i nasich. Priserkam dosla trpelivost a rodicum nervy, takze domu jsme dorazili s ramusem v pravde italskym. Zbyly nam sily jen na pad do postele.Nejhorsi na nasich cestach jsou rana pred a po. Pred cestou se musi balit a po ni vybalovat neuveritelne hory kramu. Priserky si v nastalem zmatku rochnaji - veci nachystane na cestu opetovne vybaluji ci naopak jiz uklizene veci obratem vraci do obehu. Zabavit je nekontraproduktivni cinnosti, u ktere by obe vydrzely alespon 30 sekund bez ucasti rodicu, vyzaduje znacnou davku kreativity. Dneska se zadarilo - zabraly motorky. Vybalovat a vrcet u toho jak stary Harley je o nekolik radu snazsi nez vybalovat a prat se o kazdou rukavici s ukecanym "tygrem ci psem" a jeho jeste neukecanym, ale o to vic knikajicim, spolecnikem.
Žádné komentáře:
Okomentovat