"Jablko nepada daleko od stromu," jak priserky rostou tak to slychavame cim dal tim casteji. Vetsinou to zavani nejakym prusvihem, ktery damy nekde provedou (viz ilustracni foto). Nasledne nam nekdo predhazuje, ze my dva jsme stejny, resp. ze alsepon jeden z nas je taky takovy. Obcas to ale i potesi.Evita se uz naucila mit rada knizky (to bohuzel neznamena, ze by je prestala trhat). Kazdy vecer, kdyz jeste vladze, a kazde rano, kdyz uz zase (sic!) vladze, ale skolka je jeste zavrena, si s ni Slavka cte. Vcera vsak E. pokrocila do dalsiho stadia, neb se dvacet minut venovala samostudiu. Prerikala pri tom vsechny rikanky A do Z (tj. do Zlate brany - tu ma nejradsi a umi ji nejlip). Proti vsem predpokladum jsem neco precetl i ja a Slavka mohla v klidu dospavat ranni ctenarskou dvouhodinku. To potesilo snad jeste vic nez prokazane knihomolske sklony.
Žádné komentáře:
Okomentovat