Happy New Year

Let it brings much smiling and little scowling.

At prinese hodne smichu a malo mraceni.

Priserky a kamaradky

Ackoli se zime do Budapesti moc nechtelo, presto to muselo jednou zacit. Poslednich par tydnu nas zima vyhnala z hriste domu. Priserky se ovsem odmitaji vzdat spolecnosti svych kamaradek, takze se vzajemne zvou k sobe domu a rodicum nezbyva nez se prizpusobit, tj. posadit se na lavicku a trpelive pozorovat jejich besneni, pripadne obcas unhout leticim predmetum ... Na druhe strane diky tomu zapadame stale hloubeji do madarske spolecnosti.

Mikulasove, Santa Klausove a jina sebranka

Kbybychom Evitu postavili s koluboukem k vychodu z Metra, tak bychom asi vydelali. Za posledni dva tydny uz s prehledem zvladla tucet Mikulasu s pul tuctem certu a pocitaje v to i zitrejsi party tak i ctyri santaklause; jinym slovy verejny prednes basnicek v nekolika jazycich ji uz temer nedela problem. Na pozadani i zazpiva a nejproflaknutejsi koledy umi madarsky i anglicky (s ceskoslovenstinou si ted nejsem jistej, neb takovyho Mikulase jsem jeste nepotkali, respektive ho potkala jen Evita s Lizou, kdyz je v Praze hlidala Verca a rodicove parili jinde).
Nicmene nejvetsi uspech mel Mikulas z Kosic, jednak proto, ze byl prvni a druhak proto, ze v nachystanych botach za oknem nechal nejmohutnejsi nadilku. Priserky ji samozrejne hned naporcovaly ... 

Jeden a pul kocky rocne

Kazdej mame svoje uchylky. Slavka trpi mimo jine nutkavou potrebou sbirat na ulici bezprizorni kocky. Uz tak vybavila nekolik spratelenych rodin a jinym neznamym rodinam dost mozna dopomohla od domaciho mazlicka (i kdyz to asi ne, nebot kazda kocka vyzadoval znacne investice do veterinarnich farmak, aby mohla fungovat bez parazitu).
Poslednim ulovkem je Luisa-Sona (damy se nemohly shodnou na jmene, tak se to vyresilo radobyaristokratickym kompromisem. Luisa je momentalne nejoblibenejsi panenkou Lizuchy, ktera je neustale taha, hra sa s nou a vozi ju v kociku. Jako o kazdou jinou panenku se o Luisu obcas popera s Evitou, pricemz ji vcera malem pretrhly.
Zda se, ze vsechny nase kocky musi mit nejakou zasadni uchylku. Luisa zda se postrada elementarni pud sebezachovy, nebot Lizinu spolecnost vyhledava a odmita se klidit ji z cesty, i kdyz ji to v roli ochrance zvirat dost casto doporucuji (dostatecne nevybiravym z pusobem - avsak ani hus-hus ani placirka nestaci). Krome toho si s oblibou cuca palec. Tedy oba dva palce zaraz. Respektive ty briska na tlapkach, ve kterych kocky schovavaji drapy (nejsem si jist, jestli tvrzeni, ze kocky maji palce neodporuje soucasny poznatkum v biologii). Kazdopadne pri tom priserne mlaska a vrni blahem. Holt kazdej mame svoje uchylky ...

PS: Vzhledem k tomu, ze vsechny kocky, krome Felixe, se po preckani zimy v nasi domacnosti nekam prestehovaly, mame doma v prumeru 1,5 kocky. To jen, ze jsem zapomel vysvetlit ten nadpis.

No comment

Chudak rodic (toto se Evite paci)

Doba bunkrova

Priserky pokrocily. Uz nejsou plne zavisle na tom, co mama s tatou vymysli, ale uz si cas od casu spolu hraji sami (ze by priznivy vliv institucionalni vychovy?). Pred zimou, ktera ucini utrum vsem houpackam, kolum a smykalkam, vhodne prikrocily ke stavbam bunkru. To je dobra zprava, neb takovy bunkr da poradne zabrat. Nejdrive se musi nahromadit velka hromada hracek, polstaru, dek a dalsiho domaciho materialu. Pak se do toho az po usi zavrtat a zacit kricet na tatu, at postavi strechu. Teprve strecha udela z hromady uspokojivy bunkr, kde se da schovavat, zalezat, vylezat, ale aj citat. To uz jsme, ale o hodinu a kybl detske energie dal, takze ani nebudeme protestovat, ze je cas jit jist a spat. Zvlaste, kdyz i v postylce mame strechu ... 

Treti dekada

Sisi si uz deset dni uziva treti dekady. Nejvetsi radost ji dela to, kdyz se muze vratit do skoly jako v dekade prvni a druhe.
Priserky jsou uz ke vseobecne spokojenosti institucionalizovane ve skolce a jeslickach. Nas tyden tak nabral prijemnou rutinu. Budicek obvykle zpiska Liza, ktera se pred sedmou nemuze dockat nocniku a mlika. Kdyz jeji potreby uspokojime, muzeme jeste pulhodinu spat. Pak nasleduje bleskovy ritual - vycurat, oblict, ucesat, vypadnout. Zvladame to tak za 32 minut. Sisi vodi Lizu a me vodi Evita. Kazda instituce je na jinou stranu od baraku, ale obe jsou blizko. Slavka ma vsak spravny smer, takze kdyz nas zabky propusti, nasleduje honicka a cekacka.
Ackoli oba vyrazime v rozmezi peti minut a stavujeme se ve stejnem kramku pro snidani, obcas se nam na moste pres Dunaj nepodari dohonit. Sisi do knihovny ponekud specha ... Pred devatou jsme v knihovne na CEU zahloubani do prislusnych svazku. Kdyz je dobrej den, tak biochemie i politicka ekonomie odsejpaj. Kdyz to ani spolecne kavicky pred knohovnou nespravi, tak menime tema. Ja se venuju vsemoznym ptakovinam a Sisi romanum ci filmum v multimedialni knihovne.
Po poledni vyrazime na spolecny obed u Turka vedle CEU (asi je to Iracan, ale to jsme zjistili az kdyz jsme mu zacali rikat Turek). Ma dobry polivky, respective variace na gulas, ve kterym stoji zlyca. Nasleduje dalsi kava pred knihovnou a dalsi pokusy o badani az do treti, kdy je potreba vyrazit pro priserky a na tanecky ...
Pak, ze zivot po tricitce neni jen stereotypni rutina ...

Sobotni tanecnicky

Zitra je sobota. Mama ma pulden prazdniny, neb zbytek familie se odveli na tancovani, na zmrzlinu, na ihrisko, na cokoladu a co ja vim co jeste prisery vymysli. Klasicky den s tatou, kdy programu sefuji damy a ja skacu jak piskaji. Minule jsme neco z toho nafotili, ale nejvetsi ptakoviny ne, neb to mel tata co delat, aby si priserky nenatloukli nos.

Vitame Vojtu

Ondras a Eva vcera povysili do stavu rodicovskyho, kdyz se jim chvilku pred pulnoci narodil Vojtech. Gratulujeme a drzime palce pesti do dalsiho stesti!
Vse probehlo na jednicku, jak si muzete precist sami v denicku stastneho otce. Vojtu muzete obdivovat i na obrazcich, ktere nesmirne zaujali Evitu. Musel jsem ji vysvetlit, jak, ze se to babetko dostalo z bruska ven, proc je teta taka unavena, strejda taky vesely Vojta taky kricici a umazany ... Jedine stesti bylo v tom, ze se neptala, jak, ze se to babetko do bruska dostalo. To bych se asi dost zapotil, neb na capy a vrany nehrajem.
Evita vzkazuje Vojtovi, ze a prijet. Tesime se, ze prvni zahranicni cesta povede do Budy. Cekaji tu hory priserkovskych vecicek i veci, o ktere se rady podeli (na ruzovou taky nehrajeme, tak se mus snad bude neco libit). 

Breberky

"A preco je mama chora? Lebo na ni prisly zly breberky. A preco na ni prisly zly breberky? Pretoze ste je s Lizou pritahly ze skolky. Ale preco je mama chora a my nie? Lebo vy mate vela dobrych breberek, ktery zahnaly zly breberky, takze neste chore. A preco mamine dobre breberky nedaly baci baci zlym breberkam? Lebo mama mala malo dobrych breberek. A preco mala mama malo dobrych breberek? Lebo ste ju nenechaly s Lizuchou vyspat."
Taka truba, aby sa ptala sama sebe preco mamu nenechaly vyspat Evita neni. Spinavim retorickym trikem, jsem jednak na priserky svalil vinu za Slavcin zapal plic, ale hlavne jsem ukoncil nasi sofistikovanou imunologickou disputaci, kterou Evita opakoval alespon trikrat denne. Nevynechala ani jeden z deseti dnu, kdyz se Slavka v posteli potila tak, ze propotila malem i dreveny brdleni. "A preco je mama chora ..."
Deset dni jsem s priserkama bacovali po nasom. Nez bylo mame lip, tak za nas varili cinani a taliani. Nez do Budy prisel maraz, tak i zmrzlinove cukrarny. Bylo nam fajn a mame uz je snad taky. Zpatk do knihovny....

Pred ctyrmi lety ...

Teta, strejda, krtecek a blog

Pred casem se rodicovejm podaril neuveritelny vikend bez deti. Dik patri tete a strejdovi, kteri se k nam do Budy na tyden nastehovali, aby se vse naucili a pak tri dny vladli na priserkama sami. Ze to uspesne zvladli si dodnes cvrdlikaji mistni vrabci na strese. Zvlaste strejda proslul v nedalekem domu "Madarskeho narodniho dedictvi", kde se kazdy patek porada folklorne-rudkodelna juchacka. Priserky se s oblibou ucastni, a kdyz se k nim pridal i strejda, tak se tam vyradili natolik, ze si jeste par tydnu pote maminky vypravi o "tom velkem chlapci, ktery neumel ani slovo madarsky, ale se vsemi si povidal a velmi dobre se s detmi zabaval."
Tete se strjdou se taky podarilo vymyslet neuveritelne efektivni formuli na disciplinovani Evity. Logika je takova, ze: (i) Krtecek nosi dobre sny, (ii) Sova nosi zle sny, a (iii) kdyz zlobis, tak privolas Sovu. Sice nevime, proc ma Evita pred sovou takovy respekt, ale faktem je, ze ma. Kazdovecerni usinaci souboj se nam diky myticke sove zredukoval na uspavani Lizi. Evita zaleze pod perinu a kouka nedela bugr, aby neprivolala sovu.
Strejda par postrehu z navstevy zablogoval. Mrknete se na Lizu v obrbotach a Evitu v bojovych barvach.

Tri gracie

Tak toto je fakt drsna trojka. Evita a jeji dve nejlepsi kamaradky z jeslicek Irma a Luca. Prave ukoncily jeden za svych uspesnych najezdu na cokoladu; v tomot pripade z lonskycho vanocniho stromecku.
Tety z jeslicek se s nama podelily o par digitalnich fotek. Muzete se mrknout na dalsi v galerii. 

Muj mily denicku

Predem mi dovol ti pogratulovat k prvnimu vyroci Tve existence. Za temer sest petiletek co chodim po svete jsi prvnim mediem, ktere me vydrzelo provazet dele jak dva tydny. Narozdil od svych nedomrlych papirovych predchudcu mas tu vyhodu, ze te muzu tupat kdekoli na svete, nemuzu te jen tak ztratit, umis fotky a videa a Google ti kazdou chvilku nejakou vychytavku prida. Jsa technologickym hracickou, obvykle to nevydrzim nevyzkouset a dalsi zaznam je na svete... Nicmene, zadna technologicka vychytavka by me u psani neudrzela tak dlouho, jako ma draha polovicka a nase dve priserky, ktere jsou neustalym zdrojem inspirace [a taky frustrace, ktera se Ti da sverit]. Nejlepsi na Tobe je, ze si pri psani pohravam s myslenkou, jak se asi budou prisery jednou tvarit, az si Te budou cist. Jsem fakt zvedavej, jak budou sve prvni kroky zachycene v Tvych utrobach komentovat.
Toz ti preju hodne Kb do dalsi let.
Tvuj Autor

Navsteva

Trochu nam dosla para psat blog. Je to i tim, ze se zase flakam po svete od Baku po Prahu. Ted jsem na ceste z Brna zpatky do Budy, ze ktere alespon dva tydny nevystrcime nos.

Kdyz uz nefotime my, tak alespon navsteva... Mrknete se na Evin blog, co vas ceka, kdyz nas prijedete navstivit. Budeme se tesit.

Budapest 3 - navsteva u Kudrnovic Priserek - Eva's FotoPage - Fotopages.com

Back to normal

Tak jsme po trech tydnech vyvalcili vsechny stare dobre "vodcat pocat" 

Ale dobre bolo

Kdyz bylo pekne a prisekry se mohly vyradit u vody, tak nase cestovani bylo idylicke ...

Par vystiznych fotek je v bazenu a v lete. 

Blog is not dead ...

... but parents are dead fish. Uz jsme dva tydny v Bude, ale jeste jsme se stale nezotavili z peti tydnu cestovani v klasickem trojuhelniku Buda, Praha, Kosice.
Priserky nas totalne znicily a zdeptaly. Na cestach se ta mala pakaz neda moc vychovat. Clovek se musi prizpusobovat kdecemu a snazit se, aby se chovaly alespon relativne primerene. To se neobejde bez handlu a korupce typu"kdyz budes jeste chvili slapat, tak dostanes zmrzlinu" nebo "tak dobre, dneska s tebou budu usinat, ale jenom dneska."
Na cestach rodicove tahaji za kratsi konec, neb si nemohou dovolit riskovat 95 decibelovy hodinovy souboj. Doma bychom jim rychle zatnuli tipec, ale v cizim prostredi musime ustupovat. Priserkam trva jen chvilku nez zjisti, ze muzou handlovat a posouvat hranice toho, co je dovoleno. Jak zmerci, ze jsme slabi v kranflecich, rozehraji strategickou hru "ja na segru, segra na me." Kdyz jedna usne, druha vi, ze ji budeme plnit prani jak zlata rybka rybarove stare, neb nebudeme riskovat, ze protestama vzbudi tu druhou...
Obvykle cestujeme tyden ci dva, tak to nestihnou rozehrat tak velkolepe jako tentokrat. Uz dva tydny se je snazime vratit do starych koleji, ale furt to skripe. Navic tento tyden zacaly chodit do jeslicek a do skolky. Zatim tam s nima musi Slavka byt a musi se snazit, aby je nevyhostili vsechny tri pro elementarni nekazen. Prisery maji na nas zase paku a Slavku stoji diplomaticke usili kybl nervu. Domu chodi jak z galeji... Dneska uz vypadala lip, tak si prisery asi uz zvykaj.
V noci nam vsak Evita stale skace po hlave. Nejmene trikrat spusti mohutny koncert na plny ampliony a vzbuzena Liza se prida. Dvojhlas: "Mama pocem! Mama chci s tebou spat! Mamiii (Liza sklonuje jediny slovo cesky)!" Poprve vydrzime. Podruhe vydrzime. Potreti (v sest rano) to vzdame ajdeme Evite delat polstar.
Kdybychom na to snad za rok zapomneli, tak nam prosim nekdy v dubnu, az budeme planovat leto, zase pripomente, ze cestovat s priserame pet tydnu v kuse neni to pravy orechovy. Jdu uspavat. Dobrou. 

Evita and Lisa having a good time at Luppa

Evita and Lisa have a good time at a Luppa. Slavka's bikini promenade is a bonus.

Evitina promoce 1.01

Ve stredu mela Evita prvni promoci. Sice jeste bez akademickych poct, titulu a prislusneho diplomu, nicmeme je fakt, ze jeslicky uz uspesne vychodila. Uspech potvrdila pri hulakani madarskych prostonarodnich pisni a recitaci obdobne ladenych basni... [tady mel byt sarkasticky komentar o madarskych protonarodnich, ale nejak se mi to nepodarilo zformulovat]

Par fotek je v albu. 

Tour de Dolina II

Tentokrate jsme nebyli v tatranske doline, nybrz v Doline za Budapesti. Kousel od Luppy zacinaji podunajske ruralni latifundie a Dolina je jednou ze vstupnich bran. Jsou tam hlavne sady a v nich se pestuje nava podnikatelska disciplina - smaozber ovoce.
Co nasbirate do zaludku je gratis a co do kosiku je za babku. Vetsinou tam o sedme rano nabehnou podnikavci, kteri potom ovoce prodavaji u silnice. My se obvykle dotrepeme v pozdnim odpoledni a sbirame spis do zaludku nez do kosiku. Zatim jsme tak sklidili tak metrak jahod, momentalne poradame hromady merunek a broskvi a tesime se na hrozno. 

It is official: we've got a new gypsy wagon

We do not drive too often (the only exception being our daily trips to Lupa lake during the summer), but when we get to the car we usually make well over 600 kms over the next couple of days. Our favourite destinations explain this - Prague is 530, Brno 330, Kosice 290, Tatras 320 and Dolomites 1000. At the same time, travelling with the two priserkas is almost like moving. It takes between 4 (in summer) and 8 (typically in winter with skis and boots) trips to move all the stuff from the flat to the car (each trip meaning full load of a mule carried by me). So far our good old Skoda Octavia Combi could handle the family load, but little else. Number of seat turned out to be a real constraint - five was too little for a family of four with many friends. Now we have upgraded to 7 full seats (and the same space left for all our stuff). The new family member is called Fiat Ulysse (it is actually a French car sold under the Italian brand, which kind of fits with the Czech and Slovak family living in Hungary - we can not get these identities straight either).We hope for many thousands of happy kilometers ...

Dinner in Urban Jungle

It is hot. Very, very hot. After surviving the afternnon thanks to the clear cool waters of the Luppa lake, we are faced with the question where to go for dinner. Going home is OK most of the time, but not after we came from a long trip; the mess and little creatures is too explosive mix for our parental nerves. Going to a restaurant is OK most of the time, but not when is so very very hot. Moreover, there are not that many childern friendly places. Yesterday we camee up with an optimal solution - take away dinner on the one of the Danube islands in the heart of Budapest. As you can see by now we are fuly equipped... 

Academic season is over ...

... at least for me. After seminars in New York, Corsica, Brussels and Stanford, we are back home to family and writting business. That includes writting a dissertation and blogging in moments of desperation, when nothing clever seems to come to my mind. Today morning was actually about blogging ... again.

Nevertheless, if you can not benefit from our stories in the Czechoslovak newspeak our family uses to communicate, you can at least have a look at some pictures in our Google galery. 

Tour de Dolina

... Batizovska [čti batizouská], Furkotska, Mlynicka, Koprova, Mengusovska ... uz ty nazvy zneji pritazlive. Behem tydne v Tatrach se priserky venovali prababke, babke a dedkovi a my zase dolinam. Po dlouhe dobe jsme si rochnali blahem, ze muzeme svobodne chodit a nehlidat co kde ktera provadi ci kam zrovna pada. Vesele jsem si funeli hore kopcom, knikali dole a kochali sa dookola. Tatry nezklamaly a do mraky se schovaly az posledni den, kdy jsme cestou dolu pekelne zmokli.

Hromada dolin nam jeste zbyva na dalsi roky.

Pokochat se muzete s nami na par fotkach v galerii. 

Lupa a leto v Budapesti

Leto v budapesti je stejne priserny jako lete v kteremkoli jinem velkomeste. Snad jen prachu je tu vic a stinu mene. Ulice pripominaji rozpaleny kotel a vedrem se tetelici vzduch vyzene chladek i z pod nasich trimetrovych stropu. jednoduse k nepreziti.
Presto mame leto v Bude radi. Vysvetlenim zdanliveho paradoxu je existence Lupy - cistouckeho studeneho jezera pouhych 15 kilometru od naseho baraku. oficialne je to povrchovy lom na pisek a koupani je prisne zakazano. Prakticky je to bajecne koupaliste.
Jedinou zmenou oproti lonsku je vyssi hladina, ktera zaplavila nasi oblibenou plaz. Museli jsme zmeni lokal bliz civilizaci. Poprve se nas pokusil hrazny (ci jak se jmenuje ten deda, co hlida 100 m nejhezci plaze z 5 kilometroveho obvodu nazyva) vyhnat, ale nejak jsme mu nerozumeli. Dokonce i Evita pochopila hru a statecne se tvarila, ze madarsky nerozumi ani slovo. Po chvili ticha hrazny vzdal.

Jak si priserky chrochtaji na Lupe si moze pozriet v novom albe.

Den priserek

Dneska je mezinarodni den priserek, toz gratulujeme vsem priserkam doma i ve svete aprejeme jim, at se jim dari a prejeme si at moc netyraj rodicove. 

Zachodova univerzita

V zachvatu otcovskeho radikalismu, jsem vyhodil nocniky. Furt se to tu pletlo pod nohy, obcas se to prevratilo i s obsahem a Evita to zneuzivala, kdyz se ji nechtelo jit spat (zacala kvikat, ze chce na nocik - ted bude muset na zachod, kde je zpravidla zima, tak si to snad dvakrat rozmysli, jestli chce nebo nechce). Konec. Priserky budou muset vzit na vedomi dve stoleti vyvoje nasi civilizace a pouzivat neprenosnou, splachovaci verzi tehoz. Evita s tim nema problem, Liza taky ne, akorat se tam nudi. Obvykle to resi tim, ze vybrakuji koritko na panapr a rozcupuji pulku role na kousicky, ktere spolehlive pokryji celou podlahu a ktery zmineny civilizcni vydobytek jen tezko polyka v takovem mnozstvi. Nezbylo, nez prevzit iniciativu a vymyslet zachodovy program. Priserky se raci vzdelavat. 

Kon ako kon ...

... alebo polena jak poleno? Priserky si cim dal tim vic (z naseho pohledu, ale spis furt dost malo), zacinaji hrat spolu. Obcas to znamena chvili klidu pro rodice, lec prilis casto to konci konfliktem. Kuprikladu houpaci kun travi 99.99999% casu lapanim prachu. Ovsem ve zbyvajicim case, je pricinou konfliktu, neb kdyz si s nim zacne hrat jedna prisera, druha chce taky. V ramci prevence konfliktu nezbyva mirotvorci nez nasadit vlastni krk, resp. zada. Kdyz jsou obe priserky na koni, je ticho.

Nedelni pribeh bolavyho ucha

00:39 Chystame se do postele. Po Korzice zacala Slavka blbnout s francouzstinou (jeden z mala velkych evropskych jazyku, ktery jeste neovlada) a ja jsem se venoval cteni zurnalu ala Prospect a New York Review of Books. Celkem prijemny vecer.
00:41 Liza zacala plakat. Priserky obcas trapi nocni mury; dve minuty vriskaji a pak v klidu dal spi.
00:48 Jeste furt vriska, to bude brucho. Mama zahajila prostocviky, ktery temez vzdy pomuzou. Liza racila pukat mohutne, lec rve dal.
00:57 Zena do postele se nevratila, plac ztraci intenzitu. Usinam.
01:39 Liza rve jak tur. Vypada to na nestandardni situaci. Rodina rada zaseda na Lizou a dochazi k zaveru ze ji boli ucho. Cisteni nepomaha, furt rve. Nasazujeme cipky. Zahajujeme drncaci manevry, doufaje, ze u toho usne. Slavku jsem zahnal do postele. Evita nerusene spi.
02:44 Liza usnula vysilenim. Lezi mi na brichu, levou ruku ji musim drzet na uchu a pravou drncat pod zadkem. Kdyz se pohnu nebo vypadnu z rytmu rve.
03:41 Pravy biceps cuka v kreci. Ztracim rytmus. Liza rve jak tur.
03:48 Evita je uredne vyhozena z postele do Lizine postylky. Nastesti neprotestuje. Zalizam s Lizou na brichu do Evitine postele. Levou ruku na jejich uchu, obema nohama vyrabim drncani.
04:12 Liza prestala rvat. Usnula.
05:04 Liza rve jak tur. Jak dva turi.
05:29 Liza usnula. Vesele mi slinta na bricho. Louze se rozleva a lechta to, lec nemam odvahu se pohnout mimo rytmus. Kolem seste usinam. Nejsem si jist jestli drncam i ve spanku. Liza spi.
06:45 Evita se dozaduje vytazeni z postylky. Kdyz je nastvana, tak z postylky bezne vyskoci sama, ale ted mi asi 333 opakuje, ze chce ven, at ji vytahnu, ze kdyz leze ven sama tak to boli. Kdyz me zacne tahat za ucho, proberu se a vezmu jeji pozadavem na vedomi. Prava ruka se zbavila kreci, tak se snazim Evitu vytahnou, aniz bych vzbudil Lizu. To se nepovede.
06:52 Liza rve jak dva turi. Evita pochpila situaci a vybruslila z jejich pokojicku otravovat mamu.
07:04 Liza se nechala udrncat. Ja taky.
07:05 Evita cestou z pokojiku vybrakovala zasoby cokolady. Vylezla k mame do patrove postele a posnidala tak ctvrt kila sladke hmoty. Prosteradlo zhnedlo tajicimi zlomky cokolad. Mama po probdele noci akorat usnula, takze si toho nevsimla.
09:21 Liza rve - cca dva az tri turi na petituri skale. Stavame. Liza je priserne spocena a musi se osprchovat a prebalit. Rev stoupa na uroven ctyr turu, ale evidentne ji to je nakonec prijemne. Pri prebalovani uz jsou to standardni dva turi.
09:44 Liza je tricet vterin ticho, kdyz vyzunkne ctvrt litru mlika. Dva turi.
09:49 Vymenujeme drnaci matraci.
09:54 Slavka uspala Lizu i sebe.
10:00 S Evitou tlachame v kuchyni, snidame. Kafe me privadi ke smyslum. Evita si spokoneje razitkuje vodovkama; ja pisu o reformach zdravotnictvi v Cechach a na Slovensku.
10:50 Uz nas to nebavi, tak jedeme ven. Vytrvale prsi. Mama s Lizou v klidu spi.
11:20 Pod Evitinym mrnavym destnickem jsme dosli na ihrisko. Schovavame se pod lipou a hrajeme na ignoranta a analfabeta. Ja jsem ignorat, neb neumim madarsky. Evita je analfabet, neb neumi cist. Spolecne se pokousime rozlustit ceduli na brance ihriska. Ja se to snazim precit a Evita preklada. Pochybuju, ze je tam napsano "tu sa mozu babetka hojdat", ale sranda to byla.
11:41 Vracime se domu. Mama s Lizou vstali tak pred 10 minutama. Dva turi.
11:48 Menime drncaci matraci.
11:59 Liza mi usina na brichu. Vesele si slinta, ale spi.
12:53 Evita se s mamou naobedvala a jde spat. Trva na tom, ze do postylky nepujde a vydrape se do postele, kde drncam Lizu. Dva turi.
12:55 Menime matraci. Vsechny tri damy spi v Evitine posteli.
14:35 Liza se opet budi.
14:36 Liza a slavka prichazeji do kuchyne. Dva turi. Slavka si seda k obedu a Liza sedi na mne.
14:48 Liza ma hlad jak vlk. Mame snedla celej obed a zapiji to ctvrtlitrem mlika. Kdyz ji, je ticho. Kdyz neji tak jeden tur. Situace se evidentne lepsi.
15:14 Dopisuji tento blog. Liza obcas pobrekava, ale jen jednim turem. Evita jeste spi. Slavka se privadi k vedomi kafem.
15:15 Liza uz celkem vesele vyklada a hraje si sama.

Rodicovani je cas od casu dost drsna sranda. Bolest ucha je pekny svinstvo; nic moc se s tim neda delat a kdyz to dlouho trva, tak je to na zmagoreni. Nastesti jsou dva druhy. Z jednoho se da vyspat, z druhyho ne. Toho se da zbavit snad jen jehlou na pohotovosti po dvou ci trech dnech agonie. Drzime si palce, ze jsme meli tu cest s prvni druhem. Na ten druhej jeste po ctvrt stoleti nerad vzpominam. Taky si vzpominam jak tata zkousel vsechno mozny i nemozny (vcetne drncani 4 a pul letyho kluka), ale vzdycky to zabralo jen na chvilku... Ted je ticho. Nula turu.