
V originale:
EVITA: Mama I’m scared of the mirror.
MAMA: Smile then.
EVITA: I am beautiful!
V prekladu:
EVITA: Mama ja sa bojim zrkadla.
MAMA: Tak sa usmej.
EVITA: Ja som krasna!

Rodinna rada se dnes usnesla, ze Liza mluvi. Jeji "ma-ma" bylo uznano jako systematicke oznaceni mamy, podobne jako "ta-ta" bude nejspise znamenat tata. "Pa-pa" je pozdravem vseho druhu, pricemz Liza se zdravi naprosto neocekavane a nahodne; obcas u toho i zamava. "Džž" znamena to, tam, tady a podobne, jak lze usoudit z doprovodneho gesta. Jeste disponuje vyrazem pro Evitu, neco jako "Eeh". Ten jsme vsak jeste neuznali za slovo a neprejali do rodineho slovniku.
Priserky chytly nejaky hnusny breberky a furt se jich ne a ne zbavit. Je to nervy drasajici. Kdyz usne jedna, zacne kaslat druha a za chvili rvou obe. Utrit sopel, dat napit, poskrabkat - tak pulhodinova rutina. Potom muzeme do postele. Akorat stihne clovek usnout a ... zase znovu.

Kuprikladu na centimetry (neco pres 30) ci kila (tak asi 6).
Evita dostala od Jeziska kompletni lyzarskou vybavu, tak doufame, ze se nova zabava ujme. Zatim to vypada nadejne, neb ji to bavi a neboji se. Slepr na tatove hulce zvlada s prehledem a male kopecky taky. Zatim jsme vsak neprisli nato, jak prelozit do reci dvou a pul leteho caparta brzdici manevr. Pod kopcem ji holt chytame bud do naruce nebo do zaveje.
Uz nekolikrat jsme tu spominali Evitinu houpackovou uchylku. Noveho extremu jsme dosahli pred tyzdnem v Tatrach. Byli jsme na stejnem miste jako v lete, takze si E. pamatovala, ze ta tycka co couha ze snehu je houpacka a zacala se dozadovat prislusne cinnosti. Nejprve jsme se museli probrodit snehem po pas (E. zhruba po nos) k houpacce, pak jsme si hrali na horske bernardyny a vykutali houpacku z laviny, abychom se parkrat zhoupli a zjistili, ze uz nam je zima. Ale kdo jiny se houpal uprostred zaveji ...
Madari nezklamali. Jejich touha po velkoleposti tradicne prekonala podruznosti typu prazdne mestske kasy a novorocni oblohu nad Budou i Pesti rozzarily mohutne ohnostroje. Priserky na to uzasle zirali a vubec jim nevadilo, ze jsme je vzbudili uprostred noci a vytahli do mrazu. Pote, co skoncil "velky bugr", jak to nazvala Evita, jsme se museli letos poprve venovat jeji vasni nejvetsi - par minut po pulnoci jsme se houpali na houpacce.